Khuddaka Nikāya

Buddhova rčení

První kapitola

22. Dobrotivost

„Bhikkhuové, neobávejte se dobrých činů. Je to označení pro to, co je blažené, žádoucí, příjemné, libé a slastné, totiž dobré činy. Jsem si vědom toho, že když jsem po dlouhou dobu konal dobro, dlouho jsem pak zakoušel žádoucí, příjemné, libé a slastné následky. Když jsem rozvíjel laskavou mysl po sedm let, po sedm velevěků smršťování a rozpínání jsem se pak nevrátil na tento svět. Kdykoli nastalo období smršťování, odešel jsem do říše zářících bohů. Kdykoli nastalo období rozpínání, znovu jsem vyvstal v prázdném příbytku Brahmy. A zde jsem byl velký Brahmá, nepřemožitelný a všemohoucí, vševidoucí vládce. Třicetšestkrát jsem byl Sakka, vládce bohů. Mnohosetkrát jsem byl král, spravedlivý král Dhammy, roztáčející kolo zákona, vládce čtyř světových stran, udržující stálou vládu nad zemí, obdařen sedmi poklady. Nesčetněkrát jsem byl také místním králem. Tehdy jsem si, bhikkhuové, pomyslel: ,Jakých mých činů jsou to plody, jakých činů jsou to následky, že mám nyní takovou velikou sílu a moc?‘ A tehdy jsem si pomyslel: ,Jsou to plody tří druhů konání, následky tří druhů konání, že mám nyní takovou velikou sílu a moc, totiž štědrosti, sebeovládání a zdrženlivosti.‘„

„Cvičit se v dobru, které přináší dlouhotrvající blaženost,
rozvíjet štědrost, život v souladu a laskavou mysl.
Když rozvíjí tyto tři věci, jež dávají vznikat blaženosti,
moudrý znovu vyvstává v blaženém světě, kde není zloby.“