Khuddaka Nikāya

Buddhova rčení

Třetí kapitola

91. Živobytí

... „Mniši, toto je nízký způsob živobytí, totiž shromažďování almužny. Je to způsob urážky (zneužití) ve světě—chodit s miskou v rukou a shromažďovat almužnu.

Může být, že rozumný syn z dobré rodiny přijímá (almužnu) ze smysluplného důvodu, aniž by byl napaden králi nebo lupiči, aniž by byl zadlužen, ani ze strachu, ani kvůli ztrátě svého živobytí, ale skrze úvahu: ‚Jsme obklopeni zrozením, stárnutím, smrtí, trápením, naříkáním, bolestí, žalem a zoufalstvím, obklopeni strastí, přemoženi strastí. Jistě lze však poznat ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Tento syn z dobré rodiny, když takto odešel z domova do bezdomoví, však může být žádostivý vůči smyslným požitkům, se silnou vášní, se zlovolnou myslí, se zkaženým myšlením (záměrem), se zatemněným uvědoměním, bez jasného chápání, nesoustředěný, s rozptýlenou myslí a s nekontrolovanými smysly. Podobný oharku z pohřební hranice, žhavému na obou koncích a uprostřed pokrytému výkaly, který se nepoužívá jako palivo ani ve vesnici ani v lesích—takové je přirovnání pro tohoto jedince, říkám. Ponížený požitky světských lidí, nenaplní smysl asketického života.“ ...

„Ponížený požitky světských lidí a smyslem asketického života—nešťastný jedinec,
zničený, rozprášený a ztracený jako oharek z pohřební hranice.
Se žlutým rouchem přes rameno, zlé povahy a neukáznění,
zlí, kteří zle činí, znovu vyvstanou v pekle.
Lepší je sníst rozžhavenou železnou kouli,
než takto nemravně a neukázněně pojídat almužní jídlo kraje.“ ...