Khuddaka Nikāya

Buddhova rčení

Třetí kapitola

92. Svrchní roucho

... „Mniši, i kdyby nějaký mnich obdržel mé svrchní roucho a následoval mě těsně v mých šlépějích, avšak byl žádostivý vůči smyslným požitkům, se silnou vášní, se zlovolnou myslí, se zkaženým myšlením (záměrem), se zatemněným uvědoměním, bez jasného chápání, nesoustředěný, s rozptýlenou myslí a s nekontrolovanými smysly, byl by daleko ode mě a já od něho. A z jakého důvodu? Jelikož takový mnich nevidí Dhammu, a když nevidí Dhammu, nevidí mě.

Ale i kdyby nějaký mnich prodléval vzdálen sto mil, avšak byl bez žádosti vůči smyslným požitkům, bez silné vášně, s nezlovolnou myslí, s nezkaženým myšlením (záměrem), s ustaveným uvědoměním, s jasným pochopením, soustředěný, se sjednocenou myslí a s ovládanými smysly, byl by blízko u mě a já u něho. A z jakého důvodu? Jelikož takový mnich vidí Dhammu, a když vidí Dhammu, vidí mě.“ ...

„Ačkoli těsně následuje, je plný žádostí a obtíží,
Chvějící se od neochvějného, neodpoutaný od odpoutaného,
chtivý od chtivosti prostého—pohleď jak je daleko.
Ale kdo přímo poznává Dhammu a chápaje Dhammu—ten kdo je moudrý,
je neochvějný a utišený, jako jezero nezčeřené větrem.
Neochvějný k neochvějnému, odpoutaný k odpoutanému,
chtivosti prostý k chtivosti prostému—pohleď jak je blízko.“ ...