Khuddakapátha

Krátké pasáže

5. Rozprava o štěstí

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tehdy jistá bohyně, když noc již velmi pokročila, svou nadměrnou krásou celý Džétův háj ozářila, k Vznešenému přistoupila, a takto přistupujíc, Vznešeného uctivě pozdravila a stranou se postavila. Stranou stojíc, ona bohyně Vznešeného ve verších oslovila:

Mnoho bohů a lidí
o štěstí přemítá,
přeje si bezpečí [zdar].
Pověz mi, co je štěstí nejvyšší.

Nesdružovat se s pošetilými,
ale s moudrými se sdružovat,
uctívat ty, kdo jsou úcty hodní.
To je štěstí nejvyšší.

Pobývat na vhodném místě,
dříve vykonané zásluhy,
správně se usměrnit.
To je štěstí nejvyšší.

Rozsáhlé znalosti a dobře naučené řemeslo,
dobré vycvičení v kázni,
dobře pronášená řeč.
To je štěstí nejvyšší.

Podporování matky a otce,
péče o potomky a manželku,
klidné zaměstnání.
To je štěstí nejvyšší.

Štědrost a řádné chování,
péče o příbuzné,
nezávadné činy
To je štěstí nejvyšší.

Zanechání a zdržování se zlého,
ukázněnost ohledně opojných nápojů,
dbalost vůči Dhammě.
To je štěstí nejvyšší.

Uctivost a skromnost,
spokojenost a vděčnost,
naslouchání Dhammě ve správný čas.
To je štěstí nejvyšší.

Trpělivost a přívětivost,
navštěvování asketů,
rozhovor o Dhammě ve správný čas.
To je štěstí nejvyšší.

Správná askeze a čistý život,
vidění ušlechtilých pravd,
uskutečnění odpoutání.
To je štěstí nejvyšší.

Dotčena věcmi světa,
koho mysl se nechvěje,
je bez trápení, bez vášně, bezpečná.
To je štěstí nejvyšší.

Ti, kdo takto konají,
nikde nejsou poraženi,
všude kráčejí bezpečně [se zdrarem].
To jsou štěstí nejvyšší.