Sbírka středně dlouhých rozprav

149. Velká rozprava o šesti smyslových oblastech

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“—„Pane!“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil: „Vyložím vám, mniši, velkou oblast šesti smyslů. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor, a já budu hovořit.“—„Ano, pane,“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

Ten, kdo nezná a nevidí

„Mniši, kdo nezná (adžánam) a nevidí (apassam) (1) oko (čakkhu)… ucho (sota)… nos (ghána)… jazyk (dživha)… tělo (kája)… mysl (mana) tak, jak skutečně je (jathabhútam), ten je vzrušen vášní vůči oku… uchu… nosu… jazyku… tělu… mysli.

Kdo nezná a nevidí (2) tvary (rúpá)… zvuky (saddá)… vůně (gandhá)… chutě (rasá)… dotyky (photthabbá)… mentální jevy (dhammá) tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči tvarům… zvukům… vůním… chutím… dotykům… jevům.

Kdo nezná a nevidí (3) vědomí oka (čakkhu-viňňána)… vědomí ucha… vědomí nosu… vědomí jazyka… vědomí těla… vědomí mysli tak, jak skutečně je, ten je vzrušen vášní vůči vědomí oka… vědomí ucha… vědomí nosu… vědomí jazyka… vědomí těla… vědomí mysli.

Kdo nezná a nevidí (4) dotek oka (čakkhu-samphassa)… dotek ucha… dotek nosu… dotek jazyka… dotek těla… dotek mysli tak, jak skutečně je, ten je vzrušen vášní vůči doteku oka… doteku ucha… doteku nosu… doteku jazyka… doteku těla… doteku mysli.

Kdo nezná a nevidí (5) příjemné pociťování (sukham védajitam), nepříjemné (dukkham védajitam) pociťování a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování (adukkhamasukkham védajitam), jež vznikají v závislosti (paččajá uppadždžati) na doteku oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli, tak, jak skutečně jsou, ten je vzrušen vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému pociťování a ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli.

U toho, kdo je vzrušen vášní (sárattassa), kdo je spoután (samjuttassa), kdo je zahalen zaslepeností (sammúlhassa), kdo prodlévá nazíraje vnady [šesti smyslových oblastí] (assádánupassino), dochází v budoucnu k hromadění pěti skupin ulpívání. Jeho toužení (tanhá), jež vede k opětovnému bytí a které, ve spojení s rozkoší a vášní, nachází potěšení zde či jinde, takto narůstá (pavaddhanti). Narůstají u něj rovněž tělesné potíže (darathá) a mentální potíže, narůstá u něj tělesná trýzeň (santápá) a mentální trýzeň, narůstá u něj tělesná horečnatost (pariláhá) a mentální horečnatost. A tak zakouší jak tělesnou strast (kájadukkham), tak mentální strast (čétodukkham).

Ten, kdo zná a vidí

Mniši, kdo zná (džánam) a vidí (passam) (1) oko… ucho… nos… jazyk… tělo… mysl tak, jak skutečně je, ten není vzrušen vášní vůči oku… uchu… nosu… jazyku… tělu… mysli.

Kdo zná a vidí (2) tvary… zvuky… vůně… chutě… dotyky… mentální jevy tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči tvarům… zvukům… vůním… chutím… dotykům… jevům.

Kdo zná a vidí (3) vědomí oka… vědomí ucha… vědomí nosu… vědomí jazyka… vědomí těla… vědomí mysli tak, jak skutečně je, ten není vzrušen vášní vůči vědomí oka… vědomí ucha… vědomí nosu… vědomí jazyka… vědomí těla… vědomí mysli.

Kdo zná a vidí (4) dotek oka… dotek ucha… dotek nosu… dotek jazyka… dotek těla… dotek mysli tak, jak skutečně je, ten není vzrušen vášní vůči doteku oka… doteku ucha… doteku nosu… doteku jazyka… doteku těla… doteku mysli.

Kdo zná a vidí (5) příjemné pociťování, nepříjemné pociťování a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli, tak, jak skutečně jsou, ten není vzrušen vášní vůči příjemnému pociťování, nepříjemnému pociťování a ani-příjemnému-ani-nepříjemnému pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka… ucha… nosu… jazyka… těla… mysli.

U toho, kdo není vzrušen vášní (asárattassa), kdo není spoután (asamjuttassa), kdo není zahalen zaslepeností (asammúlhassa), kdo prodlévá nazíraje nebezpečí [vady] [šesti smyslových oblastí] (ádínavánupassino), nedochází v budoucnu k hromadění pěti skupin ulpívání. Jeho toužení, jež vede k opětovnému bytí a které, ve spojení s rozkoší a vášní, nachází potěšení zde či jinde, je takto opuštěno (pahíjanti). Jsou rovněž opuštěny tělesné potíže a mentální potíže, je opuštěna tělesná trýzeň a mentální trýzeň, je opuštěna tělesná horečnatost a mentální horečnatost. A tak zakouší jak tělesné blaho (kájasukham), tak mentální blaho (čétosukham).

Názor tohoto jedince je správný názor (sammá-ditthi). Rozmýšlení tohoto jedince je správné rozmýšlení (sammá-sankappa). Úsilí tohoto jedince je správné úsilí (sammá-vájáma). Uvědomění tohoto jedince je správné uvědomění (sammá-sati). Soustředění tohoto jedince je správné soustředění (sammá-samádhi). Jeho konání tělem, konání řečí a živobytí jsou již dokonale očištěné. Takto u něj dochází k úplnému rozvinutí ušlechtilé osmičlenné stezky (arija atthangika magga).

U toho, kdo takto rozvíjí ušlechtilou osmičlennou stezku, dochází rovněž k úplnému rozvinutí čtyř základů uvědomění (satipatthána), dochází k úplnému rozvinutí čtyř správných snažení (sammappadhána), dochází k úplnému rozvinutí čtyř základů nadobyčejné síly (iddhipáda), dochází k úplnému rozvinutí pěti schopností (indrija), dochází k úplnému rozvinutí pěti sil (bala) a dochází k úplnému rozvinutí sedmi členů probuzení (bodždžhanga).

U tohoto jedince společně vyvstávají dvě vlastnosti—utišení (samatha) a jasné vidění (vipassaná). Skrze přímé poznání (abhiňňá) poznává věci, jež by měly být poznány skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání zanechává věci, jež by měly být zanechány skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání rozvíjí věci, jež by měly být rozvinuty skrze přímé poznání. Skrze přímé poznání uskutečňuje věci, jež by měly být uskutečněny skrze přímé poznání.

A které věci by měly být poznány skrze přímé poznání?

Je to pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá), totiž hmota (rúpa), pociťování (védaná), vnímání (saňňá), formace (sankhárá) a vědomí (viňňána) jakožto skupiny ulpívání. Tyto věci by měly být poznány skrze přímé poznání.

A které věci by měly být zanechány skrze přímé poznání?

Je to nevědomost (avidždžá) a toužení po bytí (bhavatanhá). Tyto věci by měly být zanechány skrze přímé poznání.

A které věci by měly být rozvinuty skrze přímé poznání?

Je to utišení (samatha) a jasné vidění (vipassaná). Tyto věci by měly být rozvinuty skrze přímé poznání.

A které věci by měly být uskutečněny skrze přímé poznání?

Je to vědění (vidždžá) a osvobození (vimutti). Tyto věci by měly být uskutečněny skrze přímé poznání.

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.