Sbírka středně dlouhých rozprav

30. Kratší rozprava o přirovnání k jádrovému dřevu

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, Džétově háji, Anáthapindikově zahradě.

Tehdy bráhman Pingalakoččha přistoupil k Vznešenému, vyměnil si s ním přátelské pozdravy, načež usedl stranou a takto Vznešeného oslovil: „Ctěný Gótamo, jsou zde jistí asketové a bráhmani, kteří jsou hlavou řádu, hlavou společenství, učitelé společenství, dobře známí a slavní zakladatelé sekt, mnohými vysoce uctívaní—takoví jako Púrána Kassapa, Makkhali Gósála, Adžita Késakambala, Pakudha Kaččájana, Saňdžaja Bélatthaputta, Nigantha Nátaputta. Mají všichni přímé poznání, jak prohlašují, nebo nikdo z nich nemá přímé poznání, nebo někteří z nich mají a někteří nemají přímé poznání?“

„Dost, bráhmane, zadrž—jestli mají všichni přímé poznání, jak prohlašují, nebo nikdo z nich nemá přímé poznání, nebo někteří z nich mají a někteří nemají přímé poznání. Vyložím ti, bráhmane, Dhammu, poslouchej, dávej dobrý pozor a já budu hovořit.“ „Ano, ctěný,“ odpověděl bráhman Pingalakoččha. Vznešený pravil:

„(1) Jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež by minul jeho jádrové dřevo [jádro] (sáro), minul by jeho vnější dřevo, minul by jeho vnitřní kůru, minul by jeho vnější kůru, odřízl by jeho větve a listí a vzal si je, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Pak by ho uviděl nějaký vědoucí muž a řekl by si: ‚Tento ctěný muž nezná jádrové dřevo, nezná vnější dřevo, nezná vnitřní kůru, nezná vnější kůru ani větve a listí. Zatímco potřebuje jádrové dřevo, hledá jádrové dřevo, pídí se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul jeho vnější dřevo, minul jeho vnitřní kůru, minul jeho vnější kůru, odřízl jeho větve a listí a vzal si je, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.‘

(2) Jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež by minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul by jeho vnější dřevo, minul by jeho vnitřní kůru a odřízl by jeho vnější kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Pak by ho uviděl nějaký vědoucí muž a řekl by si: ‚Tento ctěný muž nezná jádrové dřevo, nezná vnější dřevo, nezná vnitřní kůru, nezná vnější kůru ani větve a listí. Zatímco potřebuje jádrové dřevo, hledá jádrové dřevo, pídí se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul jeho vnější dřevo, minul jeho vnitřní kůru, odřízl jeho vnější kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.‘

(3) Jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež by minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul by jeho vnější dřevo, odřízl by jeho vnitřní kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Pak by ho uviděl nějaký vědoucí muž a řekl by si: ‚Tento ctěný muž nezná jádrové dřevo, nezná vnější dřevo, nezná vnitřní kůru, nezná vnější kůru ani větve a listí. Zatímco potřebuje jádrové dřevo, hledá jádrové dřevo, pídí se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul jeho vnější dřevo, odřízl jeho vnitřní kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.‘

(4) Jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež by minul jeho jádrové dřevo [jádro], odřízl by jeho vnější dřevo a vzal si ho, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Pak by ho uviděl nějaký vědoucí muž a řekl by si: ‚Tento ctěný muž nezná jádrové dřevo, nezná vnější dřevo, nezná vnitřní kůru, nezná vnější kůru ani větve a listí. Zatímco potřebuje jádrové dřevo, hledá jádrové dřevo, pídí se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], odřízl jeho vnější dřevo a vzal si ho, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.‘

(5) Jako kdyby nějaký muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež by odřízl pouze jeho jádrové dřevo [jádro] a vzal si ho, poznávaje, že to je skutečně jádrové dřevo. Pak by ho uviděl nějaký vědoucí muž a řekl by si: ‚Tento ctěný muž zná jádrové dřevo, zná vnější dřevo, zná vnitřní kůru, zná vnější kůru i větve a listí. Zatímco potřebuje jádrové dřevo, hledá jádrové dřevo, pídí se po jádrovém dřevu, přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež odřízl pouze jeho jádrové dřevo [jádro] a vzal si ho, poznávaje, že to je skutečně jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl bude naplněn.‘

1. Zisk, pocty a sláva

Stejně tak, bráhmane, nějaký syn z dobré rodiny odejde s důvěrou z domova do bezdomoví: ‚Jsem obětí zrození, stárnutí a smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsem obětí strasti, kořistí strasti. Jistě může být poznáno ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Když takto odejde, dosáhne zisku, poct a slávy (lábhasakkárasilokam). Je potěšen tímto ziskem, poctami a slávou a jeho záměr je tak naplněn (paripunnasankappo). Na úkor toho pak povyšuje sebe a ponižuje ostatní: ‚Já jsem získal pocty a slávu, ale tito ostatní mniši jsou neznámí (appaňňátá) a bezvýznamní (appesakkhá).‘ A tak v sobě nevzbudí vůli (na čhandam) a nevyvine úsilí (na vájámati) za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší (uttaritará) a vznešenější (panítatará) než zisk, pocty a sláva, a tak polevuje v úsilí (olínavuttiko) a je ochablý (sáthaliko).

O takovém člověku říkám, že je přirovnáním jako (1) muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, který přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro] (sáro), minul jeho vnější dřevo, minul jeho vnitřní kůru, minul jeho vnější kůru, odřízl jeho větve a listí a vzal si je, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.

2. Ctnost

Zde, bráhmane, nějaký syn z dobré rodiny odejde s důvěrou z domova do bezdomoví: ‚Jsem obětí zrození, stárnutí a smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsem obětí strasti, kořistí strasti. Jistě může být poznáno ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Když takto odejde, dosáhne zisku, poct a slávy. Není však potěšen tímto ziskem, poctami a slávou a jeho záměr tím není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli (čhandam) a vyvine úsilí (vájámati) za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než zisk, pocty a sláva, a tak nepolevuje v úsilí (anolínavuttiko) a není ochablý (asáthaliko). Dosáhne pak šťastného stavu ctnosti (sílasampadam). Je potěšen tímto šťastným stavem ctnosti a jeho záměr je tak naplněn. Na úkor toho pak povyšuje sebe a ponižuje ostatní: ‚Já jsem ctnostný (sílavá) a mám dobrý charakter (kaljánadhammo), ale tito ostatní mniši jsou nectnostní (dussílá) a mají špatný charakter (pápadhammá).‘ A tak v sobě nevzbudí vůli a nevyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav ctnosti, a tak polevuje v úsilí a je ochablý.

O takovém člověku říkám, že je přirovnáním jako (2) muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, který přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul jeho vnější dřevo, minul jeho vnitřní kůru, odřízl jeho vnější kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.

3. Soustředění

Zde, bráhmane, nějaký syn z dobré rodiny odejde s důvěrou z domova do bezdomoví: ‚Jsem obětí zrození, stárnutí a smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsem obětí strasti, kořistí strasti. Jistě může být poznáno ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Když takto odejde, dosáhne zisku, poct a slávy. Není však potěšen tímto ziskem, poctami a slávou a jeho záměr tím není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než zisk, pocty a sláva, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak šťastného stavu ctnosti. Je potěšen tímto šťastným stavem ctnosti, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav ctnosti, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak šťastného stavu soustředění (samádhisampadam). Je potěšen tímto šťastným stavem soustředění a jeho záměr je tak naplněn. Na úkor toho pak povyšuje sebe a ponižuje ostatní: ‚Já jsem soustředěný (samáhito), moje mysl je sjednocená (ékaggačitto), ale tito ostatní mniši jsou nesoustředění (asamáhitá) a jejich mysl je rozptýlená (vibhantačittá).‘ A tak v sobě nevzbudí vůli a nevyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav soustředění, a tak polevuje v úsilí a je ochablý.

O takovém člověku říkám, že je přirovnáním jako (3) muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, který přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], minul jeho vnější dřevo, odřízl jeho vnitřní kůru a vzal si ji, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.

4. Poznání a vidění

Zde, bráhmane, nějaký syn z dobré rodiny odejde s důvěrou z domova do bezdomoví: ‚Jsem obětí zrození, stárnutí a smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsem obětí strasti, kořistí strasti. Jistě může být poznáno ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Když takto odejde, dosáhne zisku, poct a slávy. Není však potěšen tímto ziskem, poctami a slávou a jeho záměr tím není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než zisk, pocty a sláva, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak šťastného stavu ctnosti. Je potěšen tímto šťastným stavem ctnosti, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav ctnosti, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak šťastného stavu soustředění. Je potěšen tímto šťastným stavem soustředění, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav soustředění, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak poznání-a-vidění (ňánadassanam). Je potěšen tímto poznáním a viděním a jeho záměr je tak naplněn. Na úkor toho pak povyšuje sebe a ponižuje ostatní: ‚Já prodlévám vědoucí (džánam) a vidoucí (passam), ale tito ostatní mniši prodlévají jakožto nevědoucí (adžánam) a nevidoucí (apassam).‘ A tak v sobě nevzbudí vůli a nevyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění, a tak polevuje v úsilí a je ochablý.

O takovém člověku říkám, že je přirovnáním jako (4) muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, který přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež minul jeho jádrové dřevo [jádro], odřízl jeho vnější dřevo a vzal si ho, mysleje si, že to je jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl nebude naplněn.

5. Devět stavů osvobození

Zde, bráhmane, nějaký syn z dobré rodiny odejde s důvěrou z domova do bezdomoví: ‚Jsem obětí zrození, stárnutí a smrti, trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství, jsem obětí strasti, kořistí strasti. Jistě může být poznáno ukončení celého tohoto množství strasti.‘

Když takto odejde, dosáhne zisku, poct a slávy. Není však potěšen tímto ziskem, poctami a slávou a jeho záměr tím není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než zisk, pocty a sláva, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne šťastného stavu ctnosti. Je potěšen tímto šťastným stavem ctnosti, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav ctnosti, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne šťastného stavu soustředění. Je potěšen tímto šťastným stavem soustředění, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než šťastný stav soustředění, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý. Dosáhne pak poznání-a-vidění. Je potěšen tímto poznáním-a-viděním, ale jeho záměr tím ještě není naplněn. Na úkor toho nepovyšuje sebe a neponižuje ostatní. Vzbudí v sobě vůli a vyvine úsilí za účelem dosažení oněch stavů, jež jsou vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění, a tak nepolevuje v úsilí a není ochablý.

A které stavy, bráhmane, jsou vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění?

(1) Zde, bráhmane, mnich (bhikkhu) zcela odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi), odloučen od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v prvním pohroužení (pathamam džhánam), které je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(2) A dále, s utišením myšlení a rozvažování (vitakkavičáránam vúpasamá) mnich vstupuje a prodlévá v druhém pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena (ékodibháva), ve vnitřním uspokojení (adždžhattam sampasádanam), bez myšlení (avitakkam), bez rozvažování (avičáram), naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění (samádhidžam pítisukham).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(3) A dále, s vymizením nadšení (pítijá virágá) mnich prodlévá vyrovnaně (upekkhako viharati), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha (sukhaňča kájéna patisamvédéti), o němž ušlechtilí (arijá) prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný (upekkhako) a uvědomělý (satimá) prodlévá blaženě (sukhavihárí).‘ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím pohroužení (tatijam džhánam).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(4) A dále, s opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti (somanassa) i žalu (domanassa), mnich vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené (adukkhamasukham), které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(5) A dále, s úplným (sabbaso) překonáním (samatikkamá) vnímání hmoty (tělesnosti) (rúpasaňňánam), s ukončením (atthangamá) vnímání odporu (patighasaňňánam), s nevěnováním pozornosti (amanasikárá) vnímání rozmanitosti (nánattasaňňánam), s myšlenkou: ‚Nekonečný prostor (ananto ákáso),‘ mnich vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v oblasti nekonečného prostoru (ákásánaňčájatanam).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(6) A dále, s úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: ‚Nekonečné vědomí (anantam viňňánam),‘ mnich vstupuje a prodlévá v oblasti nekonečného vědomí (viňňánaňčájatanam).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(7) A dále, s úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: ‚Nic zde není (natthi kiňčí),‘ mnich vstupuje a prodlévá v oblasti nicoty (ákiňčaňňájatanam).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(8) A dále, s úplným překonáním oblasti nicoty, mnich vstupuje a prodlévá v oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

(9) A dále, s úplným překonáním oblasti ani-vnímání-ani-nevnímání, mnich vstupuje a prodlévá ve stavu ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodham). Jeho zákaly (ásavá) jsou takto zcela odstraněny (parikkhíná) skrze moudré nazření (paňňája disvá).

Toto je, bráhmane, onen stav, který je vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

To jsou, bráhmane, ony stavy, které jsou vyšší a vznešenější než poznání-a-vidění.

O takovém člověku říkám, že je přirovnáním jako (5) muž potřebující jádrové dřevo, hledající jádrové dřevo, pídící se po jádrovém dřevu, který přišel k velkému vzpřímenému stromu, jenž obsahuje ono jádrové dřevo, načež odřízl pouze jeho jádrové dřevo [jádro] a vzal si ho, poznávaje, že to je skutečně jádrové dřevo. Cokoli bude chtít vyrobit z jádrového dřeva, jeho cíl bude naplněn.

A tak, bráhmane, tento svatý život není veden kvůli výhodám zisku, poct a slávy (lábhasakkárasilokánisamsam), ani kvůli výhodám šťastného stavu ctnosti (sílasampadánisamsam), ani kvůli výhodám šťastného stavu soustředění (samádhisampadánisamsam), ani kvůli výhodám poznání a vidění (ňánadassanánisamsam).

Neotřesitelné osvobození mysli (akuppá čétovimutti) je cílem (attham) tohoto svatého života, jeho jádrem (sáram) a jeho dovršením (parijosánam).“

Závěr

Když toto bylo řečeno, bráhman Pingalakoččha oslovil Vznešeného:

„Výborně, ctěný Gótamo, výborně! Jako kdyby někdo převrácené postavil, skryté odhalil, bloudícímu cestu ukázal či do temnoty lampu vnesl, aby kdo má oči, tvary uviděl, právě tak ctěný Gótama vysvětlil Dhammu mnoha způsoby. Obracím se nyní k ctěnému Gótamovi, k Dhammě a k Sangze [obci mnichů] jako ke svému útočišti (saranam). Nechť mne ctěný Gótama považuje za svého laického stoupence, který u něj nalezl útočiště, ode dneška až do konce života.“