Sbírka středně dlouhých rozprav

37. Kratší rozprava o odstranění toužení

Osvobození skrze odstranění toužení

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, ve Východní zahradě, v paláci Migárovy matky.Tehdy Sakka, král bohů, přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu, postavil se stranou a takto Vznešeného oslovil:

„Pane, jak je mnich (bhikkhu), ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení (tanhásankhajavimutto), jak je tím, kdo dospěl k úplnému konci (aččantanittho), tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha (aččantajogakkhémí), tím, kdo žije úplně čistý život (aččantabrahmačárí), tím, kdo dospěl k úplnému dovršení (aččantaparijosáno), nejlepším z bohů a lidí (settho dévamanussánan,ti)?“

„Zde, králi bohů, mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání (abhinivésájá). Když mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání, tak přímo poznává všechny věci (sabbam dhammam abhidžánáti). Když přímo poznává všechny věci, tak plně porozumí všem věcem (sabbam dhammam paridžánáti). Když plně porozumí všem věcem, tak jakékoliv vnímá pocity, ať příjemné (sukham), nepříjemné (dukkham) nebo ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukham), prodlévá, nahlížeje nestálost (aniččánupassí) v těchto pocitech, nahlížeje mizení (virágánupassí), nahlížeje ustání (nirodhánupassí), nahlížeje zanechání (patinissaggánupassí). Takto prodlévaje, nelpí na ničem ve světě (na kiňči loke upádijati). Když nelpí, je nevzrušen (anupádijam na paritassati). Jsa nevzrušen (aparitassam), dosáhne sám pro sebe (paččattaňňéva) úplného odpoutání (parinibbájati) a poznává: ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá,ti).‘

Takto, králi bohů, je mnich, ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení, takto je tím, kdo dospěl k úplnému konci, tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha, tím, kdo žije úplně čistý život, tím, kdo dospěl k úplnému dovršení, nejlepším z bohů a lidí.“

Sakka, král bohů, se potěšil a zaradoval ze slov Vznešeného, poklonil se Vznešenému a drže se po pravé straně, v okamžiku zmizel.

Tehdy ctihodný Mahá Moggallána seděl nedaleko od Vznešeného. Pak si pomyslel: „Může tento duch (jakkho) [kterého spatřil] proniknout do významu slov Vznešeného, když se takto zaradoval, nebo nemůže? Co kdybych to zjistil.“

Potom, tak rychle jako silný muž může natáhnout pokrčenou ruku nebo pokrčit nataženou ruku, ctihodný Mahá Moggallána zmizel z Východní zahrady, z paláce Migárovy matky, a objevil se v říši Třiatřiceti bohů (dévésu távatimsésu).

Tehdy byl Sakka, král bohů, velice zaměstnaný pěti druhy nebeské muziky a oddával se radostem v Parku potěšení, v Lotosovém paláci. Když uviděl ctihodného Mahá Moggallánu z dáli přicházet, zanechal muziky, přistoupil k ctihodnému Mahá Moggallánovi a oslovil ho: „Pojď, pane Moggalláno! Vítej, pane Moggalláno! Je to již dlouho, pane Moggalláno, co jsi získal příležitost sem přijít. Posaď se, pane Moggalláno, zde je připravené sezení.“

Ctihodný Mahá Moggallána usedl na připravené sedadlo a Sakka usedl stranou na nižší sedadlo. Ctihodný Mahá Moggallána ho pak takto oslovil:

„Kósijo, jak ti Vznešený ve stručnosti vyložil osvobození skrze odstranění toužení (tanhásankhajavimuttim)? Bylo by dobré, kdybych mohl rovněž vyslechnout tento výklad.“

„Pane Moggalláno, jsem velmi zaměstnaný, mám toho mnoho na práci, ne pouze vlastní záležitosti, ale rovněž záležitosti bohů z této nebské oblasti Třiatřiceti. Avšak, pane Moggalláno, co je dobře vyslechnuto, dobře naučeno, čemu byla věnována dobrá pozornost, co je dobře zapamatováno, to všechno nemizí tak rychle. Dříve se stalo, pane Moggalláno, že vypukla válka mezi bohy a titány (asurá). V této válce bohové zvítězili a titáni byli poraženi. Když jsem vyhrál tuto válku a vrátil se z ní jako vítěz, postavil jsem tento palác Vítězství. Tento palác Vítězství, pane Moggalláno, má sto věží. Každá věž má sedmset horních komnat. V každé horní komnatě je sedm [set] víl (aččhará). Každá víla má sedm [set] služek. Nechtěl bys vidět roztomilost tohoto paláce Vítězství, pane Moggalláno?“ Ctihodný Mahá Moggallána v tichosti souhlasil.

Pak Sakka, král bohů, a nebeský král Véssavana odešli do paláce Vítězství, dávajíce přednost ctihodnému Mahá Moggallánovi. Když Sakkovy služky uviděly ctihodného Mahá Moggallánu zdáli přicházet, upadly do rozpaků a zahanbení, a odešly každá do své komnaty. Jako když snacha vidí svého tchána a upadne do rozpaků a zahanbení, stejně tak, když Sakkovy služky uviděly ctihodného Mahá Moggallánu zdáli přicházet, upadly do rozpaků a zahanbení, a odešly každá do své komnaty.

Pak Sakka, král bohů, a nebeský král Véssavana obcházeli a ukazovali celý palác Vítězství: „Pohleď, pane Moggalláno, na tuto roztomilost paláce Vítězství! Pohleď, pane Moggalláno, na tuto roztomilost paláce Vítězství!“

„Krásné, ctihodný Kósijo, jako u někoho, kdo dříve konal zásluhy (katapuňňassa). Když lidé vidí něco roztomilého, říkají: ‚Krásné, vskutku, jako v nebi Třiatřiceti bohů.‘ Krásné, ctihodný Kósijo, jako u někoho, kdo dříve konal zásluhy.“

Potom si ctihodný Mahá Moggallána pomyslel: „Tento duch (jakkho) žije příliš nedbale (pamatto viharati). Co kdybych v něm vzbudil pocit naléhavosti (samvedžejjan,ti)?“ Potom ctihodný Mahá Moggallána provedl takový akt nadobyčejné síly (iddhábhisankháram), že špičkou svého palce na noze způsobil, že se palác Vítězství zatřásl, zachvěl a roztřásl.

Sakka, král bohů, nebeský král Véssavana i bohové této oblasti Třiatřiceti byli ohromeni tímto podivuhodným zázrakem a řekli: „Vskutku podivuhodné a zázračné, jak velká je nadobyčejná síla a moc tohoto askety, který špičkou svého palce na noze způsobil, že se tato nebeská oblast zatřásla, zachvěla a roztřásla.“

Když ctihodný Mahá Moggallána viděl, že v Sakkovi, králi bohů, byl vzbuzen takový pocit naléhavosti (samviggam), až mu vstávaly chlupy na rukou, oslovil ho:

„Kósijo, jak ti Vznešený ve stručnosti vyložil osvobození skrze odstranění toužení (tanhásankhajavimuttim)? Bylo by dobré, kdybych mohl rovněž vyslechnout tento výklad.“

„Pane Moggalláno, tehdy jsem přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu, postavil se stranou a takto jsem Vznešeného oslovil:

‚Pane, jak je mnich, ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení, jak je tím, kdo dospěl k úplnému konci, tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha, tím, kdo žije úplně čistý život, tím, kdo dospěl k úplnému dovršení, nejlepším z bohů a lidí?‘

Když toto bylo řečeno, pane Moggalláno, Vznešený mi řekl:

‚Zde, králi bohů, mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání. Když mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání, tak přímo poznává všechny věci. Když přímo poznává všechny věci, tak plně porozumí všem věcem. Když plně porozumí všem věcem, tak jakékoliv vnímá pocity, ať příjemné, nepříjemné nebo ani-příjemné-ani-nepříjemné, prodlévá, nahlížeje nestálost v těchto pocitech, nahlížeje mizení, nahlížeje ustání, nahlížeje zanechání. Takto prodlévaje, nelpí na ničem ve světě. Když nelpí, je nevzrušen. Jsa nevzrušen, dosáhne sám pro sebe úplného odpoutání a poznává: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.‘

Takto, králi bohů, je mnich, ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení, takto je tím, kdo dospěl k úplnému konci, tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha, tím, kdo žije úplně čistý život, tím, kdo dospěl k úplnému dovršení, nejlepším z bohů a lidí.‘

Takto mi Vznešený ve stručnosti vyložil osvobození skrze odstranění toužení, pane Moggalláno.“

Ctihodný Mahá Moggallána se potěšil a zaradoval ze slov Sakky, krále bohů.

Potom, tak rychle jako silný muž může natáhnout pokrčenou ruku nebo pokrčit nataženou ruku, ctihodný Mahá Moggallána zmizel z říše Třiatřiceti bohů a objevil se ve Východní zahradě, v paláci Migárovy matky.

Brzy potom, co ctihodný Mahá Moggallána odešel, se sluha Sakky, krále bohů, zeptal svého pána: „Pane, to byl Vznešený, tvůj učitel?“ „Ne, pane, to nebyl Vznešený, můj učitel. To byl jeden z mých společníků v čistém životě (sabrahmačárí), ctihodný Mahá Moggallána.“ „Pane, je pro tebe ziskem, že tvůj společník v čistém životě má takovou velkou nadobyčejnou sílu a moc (mahiddhiko mahánubhávo). Jakou pak musí mít Vznešený, tvůj učitel!“

Ctihodný Mahá Moggallána pak přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu, usedl stranou a takto Vznešeného oslovil:

„Pane, ví Vznešený o tom, že by jistému duchovi s velkým doprovodem vyložil ve stručnosti osvobození skrze odstranění toužení?“

„Vím o tom, Moggalláno. Tehdy ke mě přistoupil Sakka, král bohů, poklonil se mi, postavil se stranou a takto mně oslovil:

‚Pane, jak je mnich, ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení, jak je tím, kdo dospěl k úplnému konci, tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha, tím, kdo žije úplně čistý život, tím, kdo dospěl k úplnému dovršení, nejlepším z bohů a lidí?‘

Když toto bylo řečeno, Moggalláno, řekl jsem Sakkovi, králi bohů, toto:

‚Zde, králi bohů, mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání. Když mnich vyslechl, že žádná z věcí není hodná ulpívání, tak přímo poznává všechny věci. Když přímo poznává všechny věci, tak plně porozumí všem věcem. Když plně porozumí všem věcem, tak jakékoliv vnímá pocity, ať příjemné, nepříjemné nebo ani-příjemné-ani-nepříjemné, prodlévá, nahlížeje nestálost v těchto pocitech, nahlížeje mizení, nahlížeje ustání, nahlížeje zanechání. Takto prodlévaje, nelpí na ničem ve světě. Když nelpí, je nevzrušen. Jsa nevzrušen, dosáhne sám pro sebe úplného odpoutání a poznává: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.‘

Takto, králi bohů, je mnich, ve stručnosti, osvobozen skrze odstranění toužení, takto je tím, kdo dospěl k úplnému konci, tím, kdo dospěl k úplnému vyproštění z jha, tím, kdo žije úplně čistý život, tím, kdo dospěl k úplnému dovršení, nejlepším z bohů a lidí.‘

Takto, Moggalláno, vím o tom, že jsem Sakkovi, králi bohů, ve stručnosti vyložil osvobození skrze odstranění toužení.“

Tak pravil Vznešený. Potěšený ctihodný Mahá Moggallána se zaradoval ze slov Vznešeného.