Sbírka středně dlouhých rozprav

39. Delší rozprava ve městě Assapura

Tak jsem slyšel. Jenou Vznešený prodléval v kraji Anga, v angském městě jménem Assapura. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“ „Pane,“ odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil:

„Mniši, lidé vás vnímají jako askety. Když se vás ptají: ‚Kdo jsi?‘ doznáváte: ‚Asketa.‘Jelikož jste tak vnímáni a doznáváte se za takové, měli byste se, mniši, takto cvičit: ‚Budeme praktikovat a vykonávat ty věci, které dělají asketu asketou, které dělají bráhmana bráhmanem, tak aby jejich vnímání bylo pravdivé a naše doznání skutečné, tak aby péče dárců, jejichž roucha, almužní jídlo, příbytek a léky pro případ nemoci používáme jako životní potřeby, jim přinesla velké plody a velký prospěch, tak aby náš odchod do bezdomoví nebyl marný, ale plodný a užitečný.‘

Obavy a stud špatně jednat

A co, mniši, jsou věci, které dělají asketu asketou, které dělají bráhmana bráhmanem?

‚Budeme obdařeni obavami a studem špatně jednat.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.‘

Očištěné tělesné jednání

A co více je zde třeba činit?

‚Naše tělesné jednání bude očištěné, jasné a odkryté, nezávadné a kontrolované, nebudeme povyšovat sebe ani ponižovat ostatní kvůli svému očištěnému tělesnému jednání.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat a naše tělesné jednání je očištěné. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Očištěné slovní jednání

A co více je zde třeba činit?

‚Naše slovní jednání bude očištěné, jasné a odkryté, nezávadné a kontrolované, nebudeme povyšovat sebe ani ponižovat ostatní kvůli svému očištěnému slovnímu jednání.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné a naše slovní jednání je očištěné. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Očištěné mentální jednání

A co více je zde třeba činit?

‚Naše mentální jednání bude očištěné, jasné a odkryté, nezávadné a kontrolované, nebudeme povyšovat sebe ani ponižovat ostatní kvůli svému očištěnému mentálnímu jednání.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné a naše mentální jednání je očištěné. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Očištěné živobytí

A co více je zde třeba činit?

‚Naše živobytí bude očištěné, jasné a odkryté, nezávadné a kontrolované, nebudeme povyšovat sebe ani ponižovat ostatní kvůli svému očištěnému živobytí.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné, naše mentální jednání je očištěné a naše živobytí je očištěné. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Střežení bran smyslových schopností

A co více je zde třeba činit?

‚Budeme střežit brány svých smyslových schopností:

Když budeme okem vidět tvary, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi oka, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti oka.

Když budeme uchem slyšet zvuky, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi ucha, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti ucha.

Když budeme nosem cítit vůně, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi nosu, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti nosu.

Když budeme jazykem chutnat chutě, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi jazyka, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti jazyka.

Když budeme tělem zakoušet doteky, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi těla, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti těla.

Když budeme myslí vnímat jevy, nebudeme uchopovat jejich znaky a rysy, neboť kdybychom prodlévali s nestřeženými schopnostmi mysli, mohly by nás napadnout zlé a neprospěšné stavy žádostivosti a žalu. Proto budeme ochraňovat a střežit schopnosti mysli.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné, naše mentální jednání je očištěné, naše živobytí je očištěné a brány našich smyslových schopností jsou střežené. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Umírněnost v jídle

A co více je zde třeba činit?

‚Budeme umírnění v jídle. Budeme přijímat výživu s hlubokým uvážením: ne pro potěšení, ne pro opojení ani kvůli fyzické kráse, ale pouze kvůli udržení a zachování tohoto těla, kvůli překonání nepohodlí a podpoření čistého života, s myšlenkou: takto ukončím staré pociťování a nenechám vzniknout nové, budu prodlévat zdravě, bezúhonně a pohodlně.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné, naše mentální jednání je očištěné, naše živobytí je očištěné, brány našich smyslových schopností jsou střežené a jsme umírnění v jídle. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Oddanost bdělosti

A co více je zde třeba činit?

‚Budeme oddáni bdělosti: Ve dne, v sedě či při chůzi sem a tam, budeme očišťovat své mysli od omezujících stavů (mentálních překážek). V první části noci, v sedě či při chůzi sem a tam, budeme očišťovat své mysli od omezujících stavů. V prostřední části noci ulehneme na pravý bok do pozice lva, s jednou nohou překrývající druhou, s uvědoměním, jasným chápáním a s myslí zaměřenou na dobu kdy vstaneme. V poslední části noci, poté co jsme vstali, v sedě či při chůzi sem a tam, budeme očišťovat své mysli od omezujících stavů.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné, naše mentální jednání je očištěné, naše živobytí je očištěné, brány našich smyslových schopností jsou střežené, jsme umírnění v jídle a jsme oddáni bdělosti. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Obdaření uvědoměním a jasným chápáním

A co více je zde třeba činit?

‚Budeme obdařeni uvědoměním a jasným chápáním: když kráčíme dopředu nebo zpět, budeme tak činit s jasným chápáním. Když hledíme před sebe nebo jinam, budeme tak činit s jasným chápáním. Když ohýbáme a natahujeme své údy, budeme tak činit s jasným chápáním. Když oblékáme svá roucha a nosíme své svrchní roucho a jídelní mísu, budeme tak činit s jasným chápáním. Když jíme, pijeme, žvýkáme a chutnáme, budeme tak činit s jasným chápáním. Když vylučujeme výkaly a moč, budeme tak činit s jasným chápáním. Když kráčíme, stojíme, sedíme, usínáme, probouzíme se, když mluvíme nebo mlčíme, budeme tak činit s jasným chápáním.‘ Tak byste se měli, mniši, cvičit.

Nyní by vás mohlo, mniši, napadnout: ‚Jsme obdařeni obavami a studem špatně jednat, naše tělesné jednání je očištěné, naše slovní jednání je očištěné, naše mentální jednání je očištěné, naše živobytí je očištěné, brány našich smyslových schopností jsou střežené, jsme umírnění v jídle, jsme oddáni bdělosti a jsme obdařeni uvědoměním a jasným chápáním. Tím jsme učinili za dost. Cíle asketického života bylo dosaženo, není zde více co činit.‘—Tak budete spočívat ve spokojenosti.

Oznamuji vám však a sděluji vám, mniši: ‚Vy, kdo se snažíte dosáhnout cíle asketického života, neponižujte tento cíl, neboť je zde ještě více co činit.

Překonání pěti mentálních překážek

A co více je zde třeba činit?

Zde, mniši, se mnich odebere do odloučeného příbytku: do lesa, ke kořeni stromu, na horu, do skalní rozsedliny, do horské jeskyně, na pohřebiště, do lesní houštiny, na otevřené prostranství či do stohu slámy. Když se vrátil ze své almužní obchůzky a pojedl, usedne se zkříženýma nohama, vzpřímeným tělem a ustaveným uvědoměním před sebou.

(1) Když zanechal žádostivost vůči světu, prodlévá s myslí prostou žádostivosti, očišťuje svou mysl od žádostivosti.

(2) Když zanechal hněv a zlovůli, prodlévá s myslí prostou hněvu a zlovůle, soucitný ke všem živým bytostem, očišťuje svou mysl od hněvu a zlovůle.

(3) Když zanechal lenost a malátnost, prodlévá oproštěn od lenosti a malátnosti, vnímaje světlo, s uvědoměním a jasným chápáním, očišťuje svou mysl od lenosti a malátnosti.

(4) Když zanechal neklid a rozrušenost, prodlévá nevzrušeně, s myslí ve vnitřním míru, očišťuje svou mysl od neklidu a rozrušenosti.

(5) Když zanechal pochybnosti, prodlévá překročiv pochybnosti, nezmaten prospěšnými stavy, očišťuje svou mysl od pochybností.

Jako kdyby si, mniši, nějaký člověk vzal půjčku a pustil se do práce. Jeho práce by byla úspěšná, takže by mohl splatit starý dluh a ještě mu zbyde dost k uživení ženy. Pomyslel by si: ‚Dříve jsem si vzal půjčku a pustil se do práce. Moje práce byla úspěšná, takže jsem splatil starý dluh a ještě mi zbylo dost k uživení ženy.‘ Z toho by byl potěšen a naplněn radostí.

Jako kdyby byl, mniši, nějaký člověk postižen bolestí a těžkou nemocí, nepřijímal by žádnou potravu a pozbyl tělesnou sílu. Později by se však ze svého postižení uzdravil, přijímal by potravu a znovu nabyl tělesnou sílu. Pomyslel by si: ‚Dříve jsem byl postižen bolestí a těžkou nemocí, nepřijímal jsem žádnou potravu a pozbyl tělesnou sílu. Nyní jsem však ze svého postižení uzdraven, přijímám potravu a znovu jsem nabyl tělesnou sílu.‘ Z toho by byl potěšen a naplněn radostí.

Jako kdyby byl, mniši, nějaký člověk uvězněn do vězení. Později by se však z vězení osvobodil, byl v bezpečí, bez obav a nepozbyl svůj majetek. Pomyslel by si: ‚Dříve jsem byl uvězněn do vězení. Nyní jsem však z vězení osvobozen, jsem v bezpečí, bez obav a nepozbyl jsem svůj majetek.‘ Z toho by byl potěšen a naplněn radostí.

Jako kdyby byl, mniši, nějaký člověk otrokem, nesvéprávným, závislým na druhých a nemohl jít kam se mu zachce. Později by se však z otroctví osvobodil, byl svéprávný, nezávislý na druhých, svobodný a mohl jít kam se mu zachce. Pomyslel by si: ‚Dříve jsem byl otrokem, nesvéprávným, závislým na druhých a nemohl jít kam se mi zachce. Nyní jsem však z otroctví osvobozen, jsem svéprávný, nezávislý na druhých, svobodný a mohu jít kam se mi zachce.‘ Z toho by byl potěšen a naplněn radostí.

Jako kdyby, mniši, nějaký bohatý a majetný člověk putoval dlouhou cestou divočinou (pustinou). Později by však divočinu překonal, byl v bezpečí, bez obav a nepozbyl svůj majetek. Pomyslel by si: ‚Dříve jsem jako bohatý a majetný putoval dlouhou cestou divočinou. Nyní jsem však divočinu překonal, jsem v bezpečí, bez obav a nepozbyl jsem svůj majetek.‘ Z toho by byl potěšen a naplněn radostí.

Právě tak, mniši, mnich nahlíží pět překážek, které v sobě ještě nepřekonal (neopustil): jako půjčku (dluh), jako nemoc, jako vězení, jako otroctví, jako dlouhou cestu divočinou.

Podobně, mniši, mnich nazírá pět překážek, které v sobě již překonal (opustil): jako nezadluženost, jako uzdravení, jako vysvobození z vězení, jako svobodu od otroctví, jako bezpečnou zemi.

Čtyři meditační pohroužení

(1) Když opustil těchto pět překážek, nečistot mysli, jež oslabují moudrost, odloučen od smyslových požitků a od neprospěšných stavů, vstupuje a prodlévá v prvním meditačním pohroužení, jež je doprovázeno myšlením a rozvažováním a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení. Tímto nadšením a blahem zrozeným z odloučení pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena nadšením a blahem zrozeným z odloučení.

Jako když zkušený lazebník nebo jeho učeň nasype mýdlový prášek do mosazného umyvadla a smíchá ho s vodou, kterou na něj postupně kropí, takže koule mýdlové hmoty je nasycena, proniknuta a naplněna vlhkostí uvnitř i vně, aniž by z ní kapala voda. Stejně tak, mniši, mnich tímto nadšením a blahem zrozeným z odloučení pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena nadšením a blahem zrozeným z odloučení.

(2) Dále, mniši, mnich s utišením myšlení a rozvažování vstupuje a prodlévá v druhém meditačním pohroužení, v němž je mysl sjednocena, ve vnitřním uspokojení, bez myšlení, bez rozvažování, naplněna nadšením a blahem zrozeným ze soustředění. Tímto nadšením a blahem zrozeným ze soustředění pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena nadšením a blahem zrozeným ze soustředění.

Jako kdyby zde bylo jezero s pramenitou vodou vyvěrající z hlubin, které by nemělo žádný přítok z východu, ze západu, ze severu ani z jihu, ani by nebylo často napájeno hojným deštěm. Takže ten chladný zdroj vody vyvěrající z hlubin by proniknul, prodchnul, nasytil a naplnil celé jezero svými chladivými vodami tak, že by žádná část v celém tomto jezeře nezůstala nenasycena jeho chladivými vodami. Stejně tak, mniši, mnich tímto nadšením a blahem zrozeným ze soustředění pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena nadšením a blahem zrozeným ze soustředění.

(3) Dále, mniši, mnich s vymizením nadšení prodlévá vyrovnaně, s uvědoměním a jasným chápáním, zakoušeje stav tělesného blaha, o němž ušlechtilí prohlašují: ‚Ten, kdo je vyrovnaný a uvědomělý prodlévá blaženě.‘ Takto vstupuje a prodlévá ve třetím meditačním pohroužení. Tímto blahem oproštěným od nadšení pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena blahem oproštěným od nadšení.

Jako když v jezírku s modrými, bílými či červenými lotosy jsou některé lotosy zrozené a rostoucí ve vodě, ponořené ve vodě, takže jsou proniknuty, prodchnuty, nasyceny a naplněny chladnou vodou od kořenů až po vrcholky tak, že žádná část v těchto modrých, bílých či červených lotosech nezůstane nenasycena chladnou vodou. Stejně tak, mniši, mnich tímto blahem oproštěným od nadšení pronikne, prodchne, prosytí a naplní toto tělo tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena blahem oproštěným od nadšení.

(4) Dále, mniši, mnich s opuštěním blaženosti i strasti, s ukončením dřívější radosti a žalu, vstupuje a prodlévá ve čtvrtém meditačním pohroužení, jež není ani strastné ani blažené, a je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním. Sedí a prosycuje toto tělo očištěnou a vyjasněnou myslí tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena očištěnou a vyjasněnou myslí.

Jako kdyby tu seděl nějaký člověk zahalený do bílého plátna od hlavy až k patě tak, že by žádná část na jeho těle nezůstala nezahalena bílým plátnem. Stejně tak, mniši, mnich sedí a prosycuje toto tělo očištěnou a vyjasněnou myslí tak, že žádná část v celém tomto těle nezůstane nenasycena očištěnou a vyjasněnou myslí.

Trojice ušlechtilého vědění

1. Poznání minulých životů

Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání v podobě vzpomínky na dřívější pobyty (minulé životy). Vybaví si mnohé své dřívější pobyty: jedno zrození, dvě zrození, tři, čtyři, pět, deset zrození, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto zrození, tisíc, sto tisíc, mnoho světových období smršťování světa, mnoho světových období rozpínání světa, mnoho světových období smršťování a rozpínání světa: ‚Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel strast a slast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde.‘ Takto si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi.

Jako kdyby nějaký člověk odešel ze své vesnice do jiné vesnice, odtud by pak odešel do další vesnice, a pak se odtud znovu vrátil zpět do své vesnice. Mohl by si pomyslet: ‚Odešel jsem ze své vesnice do jiné vesnice, tam jsem stál tak a tak, seděl tak a tak, mluvil tak a tak či mlčel. Odtud jsem pak odešel do další vesnice, a tam jsem stál tak a tak, seděl tak a tak, mluvil tak a tak či mlčel. Odtud jsem se pak znovu vrátil do své vesnice.‘ Stejně tak, mniši, si mnich vybaví mnohé své dřívější pobyty: …

2. Poznání znovuzrozování bytostí podle vykonaných činů

Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odchodu a opětovného vyvstávání bytostí. Svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: ‚Tyto milé bytosti, které špatně jednaly tělem, řečí a myslí, hanily ušlechtilé, zastávaly špatné názory a jednaly podle svých špatných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle. Avšak ty milé bytosti, které správně jednaly tělem, řečí a myslí, nehanily ušlechtilé, zastávaly správné názory a jednaly podle svých správných názorů, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstaly v šťastném místě, v nebeském světě.‘ Takto svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů.

Jako kdyby zde byly dva domy s dveřmi a nějaký člověk s dobrým zrakem, stojící mezi nimi, by viděl, jak do nich lidé vstupují a vystupují, jak mezi nimi přecházejí sem a tam. Stejně tak, mniši, mnich svým božským zrakem, očištěným a přesahujícím lidský, vidí, jak bytosti odcházejí a znovu vyvstávají, nízké a vznešené, krásné a ošklivé, šťastné a nešťastné, a poznává, jak bytosti putují podle svých činů: …

3. Poznání odstranění zákalů

Když je jeho mysl takto soustředěná, očištěná, vyjasněná, bez poskvrny, bez nečistoty, poddajná, schopná činnosti, ustálená a neochvějná, zaměří ji k poznání odstranění zákalů. Přímo poznává v souladu se skutečností: ‚Toto je strast.‘ … ‚Toto je vznik strasti.‘ … ‚Toto je ustání strasti.‘… ‚Toto je cesta vedoucí k ustání strasti.‘ Přímo poznává v souladu se skutečností: ‚Toto jsou zákaly.‘… ‚Toto je vznik zákalů.‘ … ‚Toto je ustání zákalů.‘ … ‚Toto je cesta vedoucí k ustání zákalů.‘ Když takto poznává a takto vidí, jeho mysl se osvobodí od zákalu smyslných požitků, od zákalu bytí (existence) a od zákalu nevědomosti. Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ‚Ukončeno je zrozování, dokonán je čistý život, úkol je splněn, po tomto zde již není nic dalšího.‘

Jako kdyby v nějaké horské roklině bylo jezero s čistou, průzračnou a nezčeřenou vodou, takže člověk s dobrým zrakem, stojící na jeho břehu, by v něm mohl vidět mušle, písek, oblázky i hejna ryb, plovoucích kolem či stojících na místě. Mohl by si pomyslet: ‚Toto je jezero s čistou, průzračnou a nezčeřenou vodou, jsou v něm mušle, písek, oblázky i hejna ryb, plovoucích kolem či stojících na místě.‘ Stejně tak, mniši, mnich přímo poznává v souladu se skutečností: ‚Toto je strast‘ …

Zasloužilý

Takový mnich, mniši, je nazýván ‚asketa‘, ‚bráhman‘, ‚očištěný‘, ‚znalý‘, ‚učený‘, ‚ušlechtilý‘ a ‚zasloužilý.‘

A jak, mniši, je mnich asketou? Tím, že v sobě utišil zlé a neprospěšné znečišťující stavy, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich asketou.

A jak, mniši, je mnich bráhmanem? Tím, že se vyhnul zlým a neprospěšným znečišťujícím stavům, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich bráhmanem.

A jak, mniši, je mnich očištěným? Tím, že se očistil od zlých a neprospěšných znečišťujících stavů, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich očištěným.

A jak, mniši, je mnich znalým? Tím, že poznal zlé a neprospěšné znečišťující stavy, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich znalým.

A jak, mniši, je mnich učeným? Tím, že unikl zlým a neprospěšným znečišťujícím stavům, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich učeným.

A jak, mniši, je mnich ušlechtilým? Tím, že je vzdálen zlým a neprospěšným znečišťujícím stavům, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich ušlechtilým.

A jak, mniši, je mnich zasloužilým? Tím, že je vzdálen zlým a neprospěšným znečišťujícím stavům, jež vedou k opětovnému bytí, způsobují potíže, mají strastné následky a vedou k budoucímu zrození, stárnutí a smrti. Takto je mnich zasloužilým.“

Tak pravil Vznešený. Spokojení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.