Sbírka středně dlouhých rozprav

44. Kratší série otázek a odpovědí

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Rádžagaze, v Bambusovém háji, u Veverčího krmítka. Tehdy laik (upásako) Visákho přistoupil k mnišce (bhikkhuní) jménem Dhammadinná, poklonil se jí, usedl stranou a otázal se jí:

Osobnost (Sakkájo)

„Paní, říká se: ‚osobnost, osobnost‘ (sakkájo). Co je však Vznešeným nazýváno osobností?“

„Příteli (ávuso) Visákho, těchto pět skupin ulpívání (paňča upádánakkhandhá) je Vznešeným nazýváno osobností, totiž (1) tělesná hmota jakožto skupina ulpívání (rúpupádánakkhandho), (2) pociťování jakožto skupina ulpívání (védanupádánakkhandho), (3) vnímání jakožto skupina ulpívání (saňňupádánakkhandho), (4) formace jakožto skupina ulpívání (sankhárupádánakkhandho), (5) vědomí jakožto skupina ulpívání (viňňánupádánakkhandho).

Těchto pět skupin ulpívání je Vznešeným nazýváno osobností.“

„Dobře, paní,“ řekl potěšený laik Visákho a zaradoval se ze slov mnišky jménem Dhammadinná, načež jí položil další otázku:

„Paní, říká se: ‚vznik osobnosti, vznik osobnosti‘ (sakkájasamudajo). Co je však Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti?“

„Příteli Visákho, je to ono toužení (tanhá), jež vede k opětovnému bytí (ponobbhaviká), které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde (nandírágasahagatá tatratatrábhinandiní), totiž toužení po smyslných požitcích (kámatanhá), toužení po bytí [existenci] (bhavatanhá) a toužení po nebytí [neexistenci] (vibhavatanhá).

Toto je Vznešeným nazýváno vznikem osobnosti.“

„Paní, říká se: ‚zánik osobnosti, zánik osobnosti‘ (sakkájaniródho). Co je však Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti?“

„Příteli Visákho, je to bezezbytkové vymizení a ustání právě tohoto toužení (tanhája asésaviráganirodho), jeho opuštění (čága), zanechání (patinissagga), osvobození se od něj (mutti) a neulpívání na něm (análaja).

Toto je Vznešeným nazýváno zánikem osobnosti.“

„Paní, říká se: ‚cesta vedoucí k zániku osobnosti, cesta vedoucí k zániku osobnosti‘ (sakkájanirodhagáminí patipadá). Co je však Vznešeným nazýváno cestou vedoucí k zániku osobnosti?“

„Příteli Visákho, je to právě tato Ušlechtilá osmičlenná stezka (arijo atthangiko maggo): (1) správný názor (sammá-ditthi), (2) správné rozmýšlení [záměr] (sammá-sankappo), (3) správná řeč (sammá-váčá), (4) správné jednání (sammá-kammanto), (5) správné živobytí (sammá-ádžívo), (6) správné úsilí (sammá-vájámo), (7) správné uvědomění (sammá-sati), (8) správné soustředění (sammá-samádhi).“

„Paní, je toto ulpívání (upádánam) to samé co těchto pět skupin ulpívání (paňčupádánakkhandhá) nebo je toto ulpívání něco jiného než těchto pět skupin ulpívání?“

„Příteli Visákho, toto ulpívání není ani to samé co těchto pět skupin ulpívání, ani to není něco jiného než těchto pět skupin ulpívání. Je to touha a vášeň (čhanda-rágo) vůči pěti skupinám ulpívání, co je zde ulpíváním.“

Osobnostní názor (Sakkájaditthi)

„Paní, jak je zde osobnostní názor?“

„Zde, příteli Visákho, nepoučený obyčejný člověk (assutavá puthudždžano), který si nehledí ušlechtilých (arijánam adassáví), je neznalý (akovido) a neukázněný (aviníto) v Učení ušlechtilých (arijadhamme), který si nehledí dobrých lidí, je neznalý a neukázněný v Učení dobrých lidí (sappurisadhamme),

(1) nahlíží (samanupassati) tělesnou hmotu jako své já (rúpam attato), nebo já jako obdařené tělesnou hmotou (rúpavantam vá attánam), nebo tělesnou hmotu jako obsaženou v já (attani vá rúpam), nebo já jako obsažené v tělesné hmotě (rúpasmim vá attánam).

(2) Nahlíží pociťování (védaná) jako své já, nebo já jako obdařené pociťováním, nebo pociťování jako obsažené v já, nebo já jako obsažené v pociťování.

(3) Nahlíží vnímání (saňňá) jako své já, nebo já jako obdařené vnímáním, nebo vnímání jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve vnímání.

(4) Nahlíží formace (sankhárá) jako své já, nebo já jako obdařené formacemi, nebo formace jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve formacích.

(5) Nahlíží vědomí (viňňánam) jako své já, nebo já jako obdařené vědomím, nebo vědomí jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve vědomí.

Takto je zde osobnostní názor.“

„Paní, jak zde není osobnostní názor?“

„Zde, příteli Visákho, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako), který si hledí ušlechtilých (arijánam dassáví), je znalý (kovido) a ukázněný (suviníto) v Učení ušlechtilých (arijadhamme), který si hledí dobrých lidí, je znalý a ukázněný v Učení dobrých lidí (sappurisadhamme),

(1) nenahlíží tělesnou hmotu (rúpam) jako své já, nebo já jako obdařené tělesnou hmotou, nebo tělesnou hmotu jako obsaženou v já, nebo já jako obsažené v tělesné hmotě.

(2) Nenahlíží pociťování (védaná) jako své já, nebo já jako obdařené pociťováním, nebo pociťování jako obsažené v já, nebo já jako obsažené v pociťování.

(3) Nenahlíží vnímání (saňňá) jako své já, nebo já jako obdařené vnímáním, nebo vnímání jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve vnímání.

(4) Nenahlíží formace (sankhárá) jako své já, nebo já jako obdařené formacemi, nebo formace jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve formacích.

(5) Nenahlíží vědomí (viňňánam) jako své já, nebo já jako obdařené vědomím, nebo vědomí jako obsažené v já, nebo já jako obsažené ve vědomí.

Takto zde není osobnostní názor.“

Ušlechtilá osmičlenná stezka (Arijo atthangiko maggo)

„Paní, co je Ušlechtilá osmičlenná stezka?“

„Příteli Visákho, je to právě tato Ušlechtilá osmičlenná stezka (arijo atthangiko maggo): (1) správný názor (sammá-ditthi), (2) správné rozmýšlení [záměr] (sammá-sankappo), (3) správná řeč (sammá-váčá), (4) správné jednání (sammá-kammanto), (5) správné živobytí (sammá-ádžívo), (6) správné úsilí (sammá-vájámo), (7) správné uvědomění (sammá-sati), (8) správné soustředění (sammá-samádhi).“

„Paní, je Ušlechtilá osmičlenná stezka zformovaná (sankhato) nebo nezformovaná (asankhato)?“

„Příteli Visákho, Ušlechtilá osmičlenná stezka je zformovaná.“

„Paní, jsou tři skupiny (tajo khandhá) obsažené v Ušlechtilé osmičlenné stezce nebo je Ušlechtilá osmičlenná stezka obsažená ve třech skupinách?“

„Příteli Visákho, tři skupiny nejsou obsažené v Ušlechtilé osmičlenné stezce, ale Ušlechtilá osmičlenná stezka je obsažená ve třech skupinách.

Správná řeč (sammá-váčá), správné jednání (sammá-kammanto) a správné živobytí (sammá-ádžívo)—tyto věci jsou obsažené ve skupině ctnosti (sílakkhandhe).

Správné úsilí (sammá-vájámo), správné uvědomění (sammá-sati) a správné soustředění (sammá-samádhi)—tyto věci jsou obsažené ve skupině soustředění (samádhikkhandhe).

Správný názor (sammá-ditthi) a správné rozmýšlení [záměr] (sammá-sankappo)—tyto věci jsou obsažené ve skupině moudrosti (paňňákkhandhe).“

Soustředění (Samádhi)

„Paní, co je to soustředění (samádhi)? Jaké věci jsou znakem soustředění (samádhinimittá)? Jaké věci jsou potřebou soustředění (samádhiparikkhárá)? Co je to rozvíjení soustředění (samádhibhávaná)?“

„Příteli Visákho, sjednocení mysli (čitassa ékaggatá) je soustředění. Čtyři ustavení uvědomění (čattáro satipattháná) jsou znakem soustředění. Čtyři správná snažení (čattáro sammappadháná) jsou potřebou soustředění. Praktikování (ásevaná), rozvíjení (bhávaná) a časté provádění (bahulíkammam) právě těchto věcí—to je rozvíjení soustředění.“

Formace (Sankhárá)

„Paní, co jsou to formace (sankhárá)?“

„Příteli Visákho, jsou tyto trojí formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro) a formace mysli (čittasankháro).“

„Paní, co jsou formace těla? Co jsou formace řeči? Co jsou formace mysli?“

„Příteli Visákho, nadechování a vydechování (assásapassásá) jsou formace těla. Myšlení a rozvažování (vitakka-vičárá) jsou formace řeči. Vnímání a pociťování (saňňá védaná) jsou formace mysli.“

„Paní, proč jsou nadechování a vydechování formace těla? Proč jsou myšlení a rozvažování formace řeči? Proč jsou vnímání a pociťování formace mysli?“

„Příteli Visákho, nadechování a vydechování je tělesné povahy (kájiká), tyto věci jsou spjaté s tělem (kájappatibaddhá), proto jsou nadechování a vydechování formace těla.

Nejprve člověk myslí a rozvažuje (vitakketvá vičáretvá), a pak teprve propukne v řeč (paččhá váčam bhindati), proto jsou myšlení a rozvažování formace řeči.

Vnímání a pociťování je mentální povahy (čétasiká), tyto věci jsou spjaté s myslí (čittappatibaddhá), proto jsou vnímání a pociťování formace mysli.“

Dosažení ustání vnímání a pociťování (Saňňávédajitaniródha-samápatti)

„Paní, jak je zde [stav] dosažení ustání vnímání a pociťování (saňňávédajitanirodha-samápatti)?“

„Příteli Visákho, když mnich dosahuje stavu ustání vnímání a pociťování, nemyslí si: ‚dosáhnu stavu ustání vnímání a pociťování‘, nebo ‚dosahuji stavu ustání vnímání a pociťování‘, nebo ‚dosáhl jsem stavu ustání vnímání a pociťování‘. Jeho mysl totiž byla již dříve rozvíjena takovým způsobem, že ho to dovedlo právě do takového stavu.“

„Paní, když mnich dosahuje stavu ustání vnímání a pociťování, které stavy v něm ustávají [zanikají] (nirudždžhanti) jako první: formace těla, formace řeči nebo formace mysli?“

„Příteli Visákho, když mnich dosahuje stavu ustání vnímání a pociťování, nejprve v něm ustávají [zanikají] formace řeči, pak formace těla a pak formace mysli.“

„Paní, jak je zde vynoření (vutthánam) ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování?“

„Příteli Visákho, když se mnich vynořuje ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, nemyslí si: ‚vynořím se ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování‘, nebo ‚vynořuji se ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování‘, nebo ‚vynořil jsem se ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování‘. Jeho mysl totiž byla již dříve rozvíjena takovým způsobem, že ho to dovedlo právě do takového stavu.“

„Paní, když se mnich vynořuje ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, které stavy v něm vyvstávají [vznikají] (uppadždžanti) jako první: formace těla, formace řeči nebo formace mysli?“

„Příteli Visákho, když se mnich vynořuje ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, nejprve v něm vyvstávají [vznikají] formace mysli, pak formace těla a pak formace řeči.“

„Paní, když se mnich vynořil ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, jaké [smyslové] doteky se ho dotýkají (phassá phusanti)?“

„Příteli Visákho, když se mnich vynořil ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, dotýkají se ho tři doteky: dotek prázdnoty (suňňato phasso), dotek bezznakovosti (animitto phasso) a dotek bezžádostivosti (appanihito phasso).“

„Paní, když se mnich vynořil ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, k čemu se kloní (ninnam) jeho mysl, k čemu lne (ponam), k čemu se upíná (pabbháram)?“

„Příteli Visákho, když se mnich vynořil ze stavu dosažení ustání vnímání a pociťování, jeho mysl se kloní k odloučení (vivéka), lne k odloučení a upíná se k odloučení.“

Pociťování (Védaná)

„Paní, co je to pociťování?“

„Příteli Visákho, jsou tři druhy pocitů: příjemný pocit (sukhá védaná), nepříjemný pocit (dukkhá védaná) a ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit (adukkhamasukhá védaná).“

„Paní, co je příjemný pocit? Co je nepříjemný pocit? Co je ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit?“

„Příteli Visákho, cokoliv je tělesně nebo mentálně pociťováno jako příjemné (sukham) a potěšující (sátam)—to je příjemný pocit.

Cokoliv je tělesně nebo mentálně pociťováno jako nepříjemné (dukkham) a nepotěšující (asátam)—to je nepříjemný pocit.

Cokoliv je tělesně nebo mentálně pociťováno jako ani-potěšující-ani-nepotěšující (néva sátam násátam)—to je ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit.“

„Paní, co je příjemné a co je nepříjemné u příjemného pocitu? Co je nepříjemné a co je příjemné u nepříjemného pocitu? Co je příjemné a co je nepříjemné u ani-příjemného-ani-nepříjemného pocitu?“

„Příteli Visákho, příjemný pocit je příjemný když trvá (thiti) a nepříjemný když se mění (viparináma). Nepříjemný pocit je nepříjemný když trvá a příjemný když se mění. Ani-příjemný-ani-nepříjemný pocit je příjemný, je-li při něm poznání [je-li poznán] (ňána) a nepříjemný, není-li při něm není poznání [není-li poznán] (aňňána).“

Sklony (Anusajo)

„Paní, jaké sklony (anusajo) se uplatňují u příjemného pocitu? Jaké sklony se uplatňují u nepříjemného pocitu? Jaké sklony se uplatňují u ani-příjemného-ani-nepříjemného pocitu?“

„Příteli Visákho, u příjemného pocitu se uplatňují sklony k vášni (rágánusajo). U nepříjemného pocitu se uplatňují sklony k odporu [averzi] (patighánusajo). U ani-příjemného-ani-nepříjemného pocitu se uplatňují sklony k nevědomosti (avidždžánusajo).“

„Paní, uplatňují se sklony k vášni u všech příjemných pocitů? Uplatňují se sklony k odporu [averzi] u všech nepříjemných pocitů? Uplatňují se sklony k nevědomosti u všech ani-příjemných-ani-nepříjemných pocitů?“

„Příteli Visákho, sklony k vášni se neuplatňují u všech příjemných pocitů. Sklony k odporu [averzi] se neuplatňují u všech nepříjemných pocitů. Sklony k nevědomosti se neuplatňují u všech ani-příjemných-ani-nepříjemných pocitů.“

„Paní, co by mělo být opuštěno (pahátabbam) u příjemného pocitu? Co by mělo být opuštěno u nepříjemného pocitu? Co by mělo být opuštěno u ani-příjemného-ani-nepříjemného pocitu?“

„Příteli Visákho, u příjemného pocitu by měly být opuštěny sklony k vášni. U nepříjemného pocitu by měly být opuštěny sklony k odporu (averzi). U ani-příjemného-ani-nepříjemného pocitu by měly být opuštěny sklony k nevědomosti.“

„Paní, měly by být sklony k vášni opuštěny u všech příjemných pocitů? Měly by být sklony k odporu [averzi] opuštěny u všech nepříjemných pocitů? Měly by být sklony k nevědomosti opuštěny u všech ani-příjemných-ani-nepříjemných pocitů?“

„Příteli Visákho, sklony k vášni nemají být opuštěny u všech příjemných pocitů. Sklony k odporu [averzi] nemají být opuštěny u všech nepříjemných pocitů. Sklony k nevědomosti nemají být opuštěny u všech ani-příjemných-ani-nepříjemných pocitů.

—Zde, příteli Visákho, mnich zcela odloučen od smyslných požitků (viviččéva káméhi), odloučen od neprospěšných stavů (vivičča akusaléhi dhamméhi), vstupuje a prodlévá (upasampadždža viharati) v prvním pohroužení (pathamam džhánam), které je doprovázeno myšlením (savitakkam) a rozvažováním (savičáram) a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení (vivékadžam pítisukham).

Tehdy opustil vášeň a sklony k vášni se u něj neuplatňují.

—Zde, příteli Visákho, mnich uvažuje takto: ‚Kdy asi vstoupím a budu prodlévat v oné oblasti, do které vstupují a ve které prodlévají ušlechtilí (arijá)?‘ V tom, kdo se takto zaměstnává a takto dychtí (piham) po nepřekonatelném osvobození (anuttarésu vimokkhésu), vzniká s touto dychtivostí jako svou podmínkou (piháppaččajá) zármutek (domanassam).

Tehdy opustil odpor [averzi] a sklony k odporu se u něj neuplatňují.

—Zde, příteli Visákho, mnich s opuštěním (paháná) blaženosti (sukhassa) i strasti (dukkhassa), s ukončením (atthangamá) dřívější (pubbéva) radosti i zármutku (somanassadomanassánam), vstupuje a prodlévá ve čtvrtém pohroužení (čatuttham džhánam), které je ani-příjemné-ani-nepříjemné (adukkhamasukham), a je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim).

Tehdy opustil nevědomost a sklony k nevědomosti se u něj neuplatňují.“

Protiklady (Patibhágo)

„Paní, co je protikladem [druhou stranou] příjemného pociťování?“

„Příteli Visákho, protikladem příjemného pociťování je nepříjemné pociťování.“

„Paní, co je protikladem nepříjemného pociťování?“

„Příteli Visákho, protikladem nepříjemného pociťování je příjemné pociťování.“

„Paní, co je protikladem ani-příjemného-ani-nepříjemného pociťování?“

„Příteli Visákho, protikladem ani-příjemného-ani-nepříjemného pociťování je nevědomost (avidždžá).“

„Paní, co je protikladem nevědomosti?“

„Příteli Visákho, protikladem nevědomosti je vědění (vidždžá).“

„Paní, co je protikladem vědění?“

„Příteli Visákho, protikladem vědění je osvobození (vimutti).“

„Paní, co je protikladem osvobození?“

„Příteli Visákho, protikladem osvobození je odpoutání (nibbánam).“

„Paní, co je protikladem odpoutání?“

„Příteli Visákho, právě jsi překročil hranici dotazování, nedodržel jsi hranici dotazování. Neboť svatý život (brahmačarijam) ústí v odpoutání (nibbánogadham), vrcholí v odpoutání (nibbbánaparájanam) a končí v odpoutání (nibbána parijosánam). Jestli si přeješ, příteli Visákho, jdi za Vznešeným a zeptej se ho na smysl této věci. Co ti Vznešený řekne, to si dobře zapamatuj.“

Závěr

Potěšený laik Visákho se zaradoval ze slov mnišky Dhammadinná, vstal ze svého místa, poklonil se jí, obešel jí po pravé straně a odešel za Vznešeným. Když přistoupil k Vznešenému, poklonil se mu, usedl stranou a vyložil Vznešenému celý rozhovor, který měl s mniškou Dhammadinná. Když skončil, Vznešený ho takto oslovil:

„Mniška Dhammadinná je moudrá (panditá), Visákho, mniška Dhammadinná má velkou moudrost (mahápaňňá), Visákho. Kdyby ses mně zeptal na smysl této věci, vyložil bych ti to stejným způsobem jako ti to vyložila mniška Dhammadinná. Takový je smysl této věci a tak by sis to měl zapamatovat.“

Tak pravil Vznešený. Potěšený laik Visákho se zaradoval ze slov Vznešeného.