Sbírka středně dlouhých rozprav

46. Delší rozprava o způsobech praktikování věcí

Úvod

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sávatthí, v Džétově háji, Anáthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: „Mnichové!“—„Pane!“ odpověděli mu mniši. Vznešený pravil:

„Mniši, bytosti mají většinou takovou touhu, takové přání a takový záměr: ‚Kéž by nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývaly, a příjemné, hezké a milé věci přibývaly.‘

Ale přestože mají bytosti takovou touhu, takové přání a takový záměr, nepříjemné, nehezké a nemilé věci u nich přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci u nich ubývají. Co myslíte, mniši, že je toho příčinou?“

„Pane, naše nauky mají svůj kořen, svůj zdroj a své útočiště u Vznešeného. Bylo by dobré, pane, kdyby Vznešený vysvětlil smysl těchto slov. Když to uslyší od Vznešeného, mniši si to zapamatují.“

„Tak tedy poslouchejte, mniši, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.“ „Ano, pane“, odpověděli mniši Vznešenému. Vznešený pravil:

Nepoučený

„Zde, mniši, nepoučený obyčejný člověk, který si nehledí ušlechtilých, je neznalý a neukázněný v učení ušlechtilých, který si nehledí dobrých lidí, je neznalý a neukázněný v učení dobrých lidí,

nezná věci, které by měl rozvíjet [praktikovat], nezná věci, které by neměl rozvíjet, nezná věci, se kterými by se měl spojovat, nezná věci, se kterými by se neměl spojovat.

A tak, když nezná tyto věci… ,

rozvíjí to, co by neměl rozvíjet a nerozvíjí to, co by měl rozvíjet, spojuje se s tím, s čím by se neměl spojovat a nespojuje se s tím, s čím by se měl spojovat.

Tímto… u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci ubývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je nevidoucí [nevědoucí].

Poučený

Avšak poučený ušlechtilý žák, mniši, který si hledí ušlechtilých, je znalý a ukázněný v učení ušlechtilých, který si hledí dobrých lidí, je znalý a ukázněný v učení dobrých lidí,

zná věci, které by měl rozvíjet [praktikovat], zná věci, které by neměl rozvíjet, zná věci, se kterými by se měl spojovat, zná věci, se kterými by se neměl spojovat.

A tak, když zná tyto věci …,

rozvíjí to, co by měl rozvíjet a nerozvíjí to, co by neměl rozvíjet, spojuje se s tím, s čím by se měl spojovat a nespojuje se s tím, s čím by se neměl spojovat.

Tímto… u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci přibývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je vidoucí [vědoucí].

Čtyři způsoby praktikování věcí

Mniši, jsou čtyři způsoby praktikování věcí. Které čtyři?

(1) Existuje, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný [nepříjemný] v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti.

(2) Existuje, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný [příjemný] v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti.

(3) Existuje, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti.

(4) Existuje, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.

Způsoby nevědoucího

(1) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti, neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti.‘

Když neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho praktikuje a nevyhýbá se mu.

Tím, že ho praktikuje a nevyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci ubývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je nevidoucí [nevědoucí].

(2) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti, neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti.‘

Když neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho praktikuje a nevyhýbá se mu.

Tím, že ho praktikuje a nevyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci ubývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je nevidoucí [nevědoucí].

(3) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti, neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti.‘

Když neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho nepraktikuje a vyhýbá se mu.

Tím, že ho nepraktikuje a vyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci ubývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je nevidoucí [nevědoucí].

(4) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti, neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.‘

Když neznalý nevědoucí člověk nepoznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho nepraktikuje a vyhýbá se mu.

Tím, že ho nepraktikuje a vyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci přibývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci ubývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je nevidoucí [nevědoucí].

Způsoby vědoucího

Tam vidvá vidždžágato jathábhútam padžánanto tam na sevati, tam parivadždžeti.

(1) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti, znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti.‘

Když znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho nepraktikuje a vyhýbá se mu.

Tím, že ho nepraktikuje a vyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci přibývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je vidoucí [vědoucí].

Tam vidvá vidždžágato jathábhútam padžánanto tam na sevati, tam parivadždžeti.

(2) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti, znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti.‘

Když znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho nepraktikuje a vyhýbá se mu.

Tím, že ho nepraktikuje a vyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci přibývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je vidoucí [vědoucí].

(3) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti, znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti.‘

Když znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho praktikuje a nevyhýbá se mu.

Tím, že ho praktikuje a nevyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci přibývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je vidoucí [vědoucí].

(4) Zde, mniši, u tohoto způsobu praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti, znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti: ‚Toto je způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.‘

Když znalý vědoucí člověk poznává podle skutečnosti tento způsob, tak ho praktikuje a nevyhýbá se mu.

Tím, že ho praktikuje a nevyhýbá se mu, u něj nepříjemné, nehezké a nemilé věci ubývají, zatímco příjemné, hezké a milé věci přibývají.

A z jakého důvodu? Jelikož to se stává tomu, mniši, kdo je vidoucí [vědoucí].

Rozbor čtyř způsobů

(1) A co je, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti?

Zde, mniši, nějaký jedinec s bolestí a žalem zabíjí živé bytosti. Kvůli tomu, že zabíjí živé bytosti, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem bere to, co mu není dáváno [krade]. Kvůli tomu, že bere to, co mu není dáváno, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem špatně sexuálně jedná. Kvůli tomu, že špatně sexuálně jedná, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem lže. Kvůli tomu, že lže, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem mluví zlomyslně. Kvůli tomu, že mluví zlomyslně, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem mluví hrubě. Kvůli tomu, že mluví hrubě, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem marnivě tlachá. Kvůli tomu, že marnivě tlachá, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem je žádostivý. Kvůli tomu, že je žádostivý, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem je zlomyslný. Kvůli tomu, že je zlomyslný, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem zastává špatný názor. Kvůli tomu, že zastává špatný názor, pociťuje bolest a žal.

A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

Tomu se říká ‚způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti.‘

(2) A co je, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti?

Zde, mniši, nějaký jedinec s potěšením a radostí zabíjí živé bytosti. Kvůli tomu, že zabíjí živé bytosti, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí bere to, co mu není dáváno [krade]. Kvůli tomu, že bere to, co mu není dáváno, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí špatně sexuálně jedná. Kvůli tomu, že špatně sexuálně jedná, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí lže. Kvůli tomu, že lže, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí mluví zlomyslně. Kvůli tomu, že mluví zlomyslě, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí mluví hrubě. Kvůli tomu, že mluví hrubě, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí marnivě tlachá. Kvůli tomu, že marnivě tlachá, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí je žádostivý. Kvůli tomu, že je žádostivý, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí je zlomyslný. Kvůli tomu, že je zlomyslný, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí zastává špatný názor. Kvůli tomu, že zastává špatný názor, pociťuje potěšení a radost.

A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

Tomu se říká ‚způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti.‘

(3) A co je, mniši, způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti?

Zde se, mniši, nějaký jedinec s bolestí a žalem zdržuje zabíjí živých bytostí. Kvůli tomu, že se zdržuje zabíjení živých bytostí, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje braní toho, co mu není dáváno [kradení]. Kvůli tomu, že se zdržuje braní toho, co mu není dáváno, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje špatného sexuálního jednání. Kvůli tomu, že se zdržuje špatného sexuálního jednání, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje lhaní. Kvůli tomu, že se zdržuje lhaní, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje zlomyslné řeči. Kvůli tomu, že se zdržuje zlomyslné řeči, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje hrubé řeči. Kvůli tomu, že se zdržuje hrubé řeči, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem se zdržuje marnivého tlachání. Kvůli tomu, že se zdržuje marnivého tlachání, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem není žádostivý. Kvůli tomu, že není žádostivý, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem není zlomyslný. Kvůli tomu, že není zlomyslný, pociťuje bolest a žal.

S bolestí a žalem zastává správný názor. Kvůli tomu, že zastává správný názor, pociťuje bolest a žal.

A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v šťastném místě, v nebeském světě.

Tomu se říká ‚způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti.‘

(4) A co je, mniši, způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti?

Zde se, mniši, nějaký jedinec s potěšením a radostí zdržuje zabíjení živých bytostí. Kvůli tomu, že se zdržuje zabíjení živých bytostí, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje braní toho, co mu není dáváno [kradení]. Kvůli tomu, že se zdržuje braní toho, co mu není dáváno, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje špatného sexuálního jednání. Kvůli tomu, že se zdržuje špatného sexuálního jednání, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje lhaní. Kvůli tomu, že se zdržuje lhaní, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje zlomyslné řeči. Kvůli tomu, že se zdržuje zlomyslné řeči, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje hrubé řeči. Kvůli tomu, že se zdržuje hrubé řeči, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí se zdržuje marnivého tlachání. Kvůli tomu, že se zdržuje marnivého tlachání, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí není žádostivý. Kvůli tomu, že není žádostivý, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí není zlomyslný. Kvůli tomu, že není zlomyslný, pociťuje potěšení a radost.

S potěšením a radostí zastává správný názor. Kvůli tomu, že zastává správný názor, pociťuje potěšení a radost.

A pak, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstane v šťastném místě, v nebeském světě.

Tomu se říká ‚způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.‘

To jsou, mniši, čtyři způsoby praktikování věcí.

Přirovnání

So tam apatisankhája pivejja, na patinissadždžejja. Tassa tam pivato čeva naččhádejja vannenapi gandhenapi rasenapi. Pivitvá ča pana maranam vá nigaččhejja maranamattam vá dukkham.

(1) Mniši, jako kdyby zde byla tykev s hořkým nápojem, který je smíchaný s jedem. Přišel by nějaký muž, který touží po životě a netouží po smrti, touží po potěšení a má odpor k bolesti. Jiný muž by mu řekl: ‚Ctěný muži, toto je tykev s hořkým nápojem, který je smíchaný s jedem. Napij se ho, jestli chceš. Budeš-li ho pít, nebude se ti líbit jeho barva ani jeho vůně ani jeho chuť. A když se ho napiješ, dojdeš tím smrti nebo smrtelné bolesti.‘

Pak by se ten muž neuváženě napil toho nápoje a neodmítl ho. Když ho pil, nelíbila se mu jeho barva ani jeho vůně ani jeho chuť. A když se ho napil, došel tím smrti nebo smrtelné bolesti.

Mniši, podobný tomuto způsobu praktikování věcí, říkám, je ‚způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti a má strastné následky i v budoucnosti.‘

(2) Mniši, jako kdyby zde byla číše s nápojem, který má pěknou barvu, vůni i chuť, ale je smíchaný s jedem. Přišel by nějaký muž, který touží po životě a netouží po smrti, touží po potěšení a má odpor k bolesti. Jiný muž by mu řekl: ‚Ctěný muži, toto je číše s nápojem, který má pěknou barvu, vůni i chuť, ale je smíchaný s jedem. Napij se ho, jestli chceš. Budeš-li ho pít, bude se ti líbit jeho barva, jeho vůně i jeho chuť. Ale když se ho napiješ, dojdeš tím smrti nebo smrtelné bolesti.‘

Pak by se ten muž neuváženě napil toho nápoje a neodmítl ho. Když ho pil, líbila se mu jeho barva, jeho vůně i jeho chuť. Ale když se ho napil, došel tím smrti nebo smrtelné bolesti.

Mniši, podobný tomuto způsobu praktikování věcí, říkám, je ‚způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti, ale má strastné následky v budoucnosti.‘

(3) Mniši, jako kdyby zde byla zkvašená kravská moč smíchaná s různými léky. Přišel by muž nemocný žloutenkou. Jiný muž by mu řekl: ‚Ctěný muži, toto je zkvašená kravská moč smíchaná s různými léky. Napij se jí, jestli chceš. Budeš-li jí pít, nebude se ti líbit její barva ani její vůně ani její chuť. Ale když se jí napiješ, budeš potěšen.‘

Pak by se ten muž uváženě napil té moči a neodmítl ji. Když jí pil, nelíbila se mu její barva ani její vůně ani její chuť. Ale když se jí napil, byl potěšen.

Mniši, podobný tomuto způsobu praktikování věcí, říkám, je ‚způsob praktikování věcí, který je strastný v přítomnosti, ale má šťastné následky v budoucnosti.‘

So tam patisankhája pivejja, na patinissadždžejja. Tassa tam pivato čeva čhádejja vannenapi gandhenapi rasenapi. Pivitvá ča pana sukhí assa.

(4) Mniši, jako kdyby zde byla smetana smíchaná dohromady s medem, máslem a melasou. Přišel by muž nemocný úplavicí. Jiný muž by mu řekl: ‚Ctěný muži, toto je smetana smíchaná dohromady s medem, máslem a melasou. Napij se jí, jestli chceš. Budeš-li jí pít, bude se ti líbit její barva, její vůně i její chuť. A když se jí napiješ, budeš potěšen.‘

Pak by se ten muž uváženě napil té smetany a neodmítl ji. Když jí pil, líbila se mu její barva, její vůně i její chuť. A když se jí napil, byl potěšen.

Mniši, podobný tomuto způsobu praktikování věcí, říkám, je ‚způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti.‘

Mniši, jako když v posledním měsíci období dešťů, na podzim, na jasném bezmračném nebi vychází slunce a rozptyluje veškerou temnotu v prostoru svým jasem, světlem a září, právě tak, mniši, tento ‚způsob praktikování věcí, který je šťastný v přítomnosti a má šťastné následky i v budoucnosti‘ rozptyluje nauky všech ostatních obyčejných asketů a bráhmanů svým jasem, světlem a září.“

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného.