Sbírka středně dlouhých rozprav

50. Pokárání Máry

Tak jsem slyšel. Jednou ctihodný Mahá Moggallána prodléval v kraji Bhagga, v místě Sumsumáragira, v háji Bhesakalá, Gazelím parku. Tehdy ctihodný Mahá Moggallána chodil sem a tam (meditoval v chůzi) na otevřeném prostranství. Tehdy Zlý Mára vniknul do břicha ctihodného Mahá Moggallány a vstoupil do jeho střev. Pak si ctihodný Mahá Moggallána pomyslel: „Proč jsou má střeva tak těžká? Jakoby byla plná fazolí.“ Pak ctihodný Mahá Moggallána ukončil (meditaci v) chůzi a odebral se do svého příbytku, kde usedl na připravené místo. Když usedl, zaměřil na sebe pronikavou pozornost a uviděl Zlého Máru, který mu vniknul do břicha a vstoupil do jeho střev.

Když uviděl zlého Máru, řekl: „Odejdi, Zlý, odejdi, Zlý! Neobtěžuj Tathágatu, neobtěžuj Tathágatova žáka, nebo to povede na dlouhou dobu k tvému neprospěchu a strasti.“ Pak si Zlý Mára pomyslel: „Tento asketa mě nezná a nevidí, když říká: ‚Odejdi, Zlý, odejdi, Zlý! Neobtěžuj Tathágatu, neobtěžuj Tathágatova žáka, nebo to povede na dlouhou dobu k tvému neprospěchu a strasti.‘ Ani jeho učitel by mě nepoznal tak rychle, jak by mě mohl poznat tento žák?“ Pak ctihodný Mahá Moggallána řekl Zlému Márovi: „Přesto tě znám, Zlý, nemysli si: ‚Nezná mě.‘ Ty jsi Mára, Zlý, a pomyslel sis: ‚Tento asketa mě nezná a nevidí, když říká: ‚Odejdi, Zlý, odejdi, Zlý! Neobtěžuj Tathágatu, neobtěžuj Tathágatova žáka, nebo to povede na dlouhou dobu k tvému neprospěchu a strasti.’ Ani jeho učitel by mě nepoznal tak rychle, jak by mě mohl poznat tento žák?‘“ Pak si Zlý Mára pomyslel: „Poznal a uviděl mě tento asketa, když říká: ‚Odejdi, Zlý, odejdi, Zlý! Neobtěžuj Tathágatu, neobtěžuj Tathágatova žáka, nebo to povede na dlouhou dobu k tvému neprospěchu a strasti.‘“ Pak Zlý Mára vystoupil ústy ctihodného Mahá Moggallány a postavil se u prahu dveří.

Když ctihodný Mahá Moggallána uviděl Zlého Máru jak stojí u prahu dveří, oslovil ho: „I zde tě vidím, Zlý, nemysli si: ‚Nevidí mě.‘ Stojíš u prahu dveří. V minulosti, Zlý, jsem byl Mára jménem Dúsí, měl jsem sestru jménem Kálí. Ty jsi její syn a tedy můj synovec. Tehdy, Zlý, se ve světě objevil Vznešený Kakusandha, zasloužilý, dokonale probuzený. Vznešený Kakusandha měl dvojici předních nejlepších žáků jménem Vidhura a Saňdžíva. Mezi všemi žáky Vznešeného Kakusandhy nebyl nikdo, kdo by se vyrovnal ctihodnému Vidhurovi ve výkladu Dhammy. Tímto způsobem, Zlý, vzniklo pojmenování ctihodného Vidhury Vidhurou.

Ctihodný Saňdžíva zase, poté co odešel do lesa, ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku, bez potíží dosahoval stavu ustání vnímání a pociťování. Stalo se tehdy v minulosti, Zlý, že ctihodný Saňdžíva usedl jednou u kořene nějakého stromu a vstoupil do stavu ustání vnímání a pociťování. Nějací honáci, pastýři a oráči, kteří šli kolem, uviděli ctihodného Saňdžívu jak sedí u kořene toho stromu ve stavu ustání vnímání a pociťování. Když ho tak viděli, pomysleli si: ‚Je to vskutku nádherné a zázračné! Tento asketa zemřel vsedě! Nyní ho spalme.‘ Pak ti honáci, pastýři a oráči sesbírali trávu, větve a kravský trus, nahromadili je kolem těla ctihodného Saňdžívy, zapálili hranici a odešli. Potom, Zlý, když skončila noc, ctihodný Saňdžíva se vynořil ze stavu ustání vnímání a pociťování, vytřepal své roucho, s rozedněním se oblékl, vzal svou almužní mísu a svrchní roucho a odešel do vesnice pro almužnu. Když honáci, pastýři a oráči, kteří šli kolem, uviděli ctihodného Saňdžívu jak kráčí pro almužnu, pomysleli si: ‚Je to vskutku nádherné a zázračné! Tento asketa, který zemřel vsedě, znovu ožil!‘ Tímto způsobem, Zlý, vzniklo pojmenování ctihodného Saňdžívy Saňdžívou.

Tehdy, Zlý, si Mára Dúsí pomyslel: „Neznám příchod ani odchod těchto ctnostných mnichů s dobrým charakterem. Co kdybych se zmocnil nějakých bráhmanských hospodářů: ‚Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem uražte, pomluvte, podrážděte a roztrpčete. Když je urazíte, pomluvíte, podráždíte a roztrpčíte, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.‘“ Potom, Zlý, se Mára Dúsí zmocnil těch bráhmanských hospodářů: „Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem uražte, pomluvte, podrážděte a roztrpčete. Když je urazíte, pomluvíte, podráždíte a roztrpčíte, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.¨

Tehdy, Zlý, ti bráhmanští hospodáři, kterých se zmocnil Mára Dúsí, tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem urazili, pomluvili, podráždili a roztrpčili: „Tihle holohlaví asketové, snědí špinaví potomci Bandhupádá tvrdí: ‚My meditujeme, my meditujeme.‘ A se svěšenými rameny, sklopenou tváří, ochablí a strnulí meditují, vymeditují, zameditují a promeditují. Tak jako medituje, vymedituje, zamedituje a promedituje sova na větvi, když čeká na myš. Nebo jako šakal na břehu řeky, když čeká na rybu… Nebo jako kočka u zárubně dveří, u popelnice či u kanálu, když čeká na myš… Nebo jako vyložený osel, když stojí u zárubně dveří… Stejně tak tihle holohlaví asketové, snědí špinaví potomci Bandhupádá tvrdí: ‚My meditujeme, my meditujeme.‘…“ Tehdy, Zlý, mnoho z těchto lidí, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstalo v bědném stavu, v strastném místě, v záhubě, v pekle.

Tehdy Vznešený Kakusandha, zasloužilý a dokonale probuzený, oslovil mnichy: „Mniši, Mára Dúsí se zmocnil bráhmanských hospodářů: ‚Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem uražte, pomluvte, podrážděte a roztrpčete. Když je urazíte, pomluvíte, podráždíte a roztrpčíte, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.‘ Proto, mniši, nyní jděte a prodlévejte s myslí naplněnou laskavostí, pronikejte s ní jednu světovou stranu, stejně tak druhou, třetí, čtvrtou, směrem nahoru, dolu, napříč a všude, ke všem jako k sobě, pronikejte celý svět myslí naplněnou laskavostí, myslí rozšířenou, zmohutnělou, neomezenou, prostou zášti a zlovůle. Prodlévejte s myslí naplněnou soucitem … Prodlévejte s myslí naplněnou blahovůlí… Prodlévejte s myslí naplněnou vyrovnaností, pronikejte s ní jednu světovou stranu, stejně tak druhou, třetí, čtvrtou, směrem nahoru, dolu, napříč a všude, ke všem jako k sobě, pronikejte celý svět myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou, zmohutnělou, neomezenou, prostou zášti a zlovůle.¨

Tehdy, Zlý, ti mniši, poučení a navedení Vznešeným Kakusandhou, zasloužilým a dokonale probuzeným, odešli do lesa, ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku, prodlévali s myslí naplněnou laskavostí a pronikali s ní jednu světovou stranu, stejně tak druhou, třetí, čtvrtou, směrem nahoru, dolu, napříč a všude, ke všem jako k sobě, pronikali celý svět myslí naplněnou laskavostí, myslí rozšířenou, zmohutnělou, neomezenou, prostou zášti a zlovůle. Prodlévali s myslí naplněnou soucitem … Prodlévali s myslí naplněnou blahovůlí… Prodlévali s myslí naplněnou vyrovnaností a pronikali s ní jednu světovou stranu, stejně tak druhou, třetí, čtvrtou, směrem nahoru, dolu, napříč a všude, ke všem jako k sobě, pronikali celý svět myslí naplněnou vyrovnaností, myslí rozšířenou, zmohutnělou, neomezenou, prostou zášti a zlovůle.

Tehdy, Zlý, si Mára Dúsí pomyslel: „Přestože tak činím, stále neznám příchod ani odchod těchto ctnostných mnichů s dobrým charakterem. Co kdybych se zmocnil nějakých bráhmanských hospodářů: ‚Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem poctěte, vzdejte jim úctu, pokloňte se jim a respektujte je. Když je poctíte, vzdáte jim úctu, pokloníte se jim a budete je respektovat, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.‘“ Potom, Zlý, se Mára Dúsí zmocnil těch bráhmanských hospodářů: ‚Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem poctěte, vzdejte jim úctu, pokloňte se jim a respektujte je. Když je poctíte, vzdáte jim úctu, pokloníte se jim a budete je respektovat, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.‘

Tehdy, Zlý, ti bráhmanští hospodáři, kterých se zmocnil Mára Dúsí, tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem poctili, vzdali jim úctu, poklonili se jim a respektovali je. Tehdy, Zlý, mnoho z těchto lidí, po rozpadu těla, po smrti, znovu vyvstalo v šťastném místě, v nebeském (vyšším) světě.

Tehdy Vznešený Kakusandha, zasloužilý a dokonale probuzený, oslovil mnichy: „Mniši, Mára Dúsí se zmocnil bráhmanských hospodářů: ‚Jděte a tyto ctnostné mnichy s dobrým charakterem poctěte, vzdejte jim úctu, pokloňte se jim a respektujte je. Když je poctíte, vzdáte jim úctu, pokloníte se jim a budete je respektovat, někteří změní stav své mysli, takže Mára Dúsí do ní bude moci získat přístup.‘ Proto, mniši, nyní jděte a nazírejte nečistoty těla, vnímejte odpudivost tělesné výživy, vnímejte nezaujatost (nelibost) vůči celému světu, nazírejte nestálost všech formací.¨

Tehdy, Zlý, ti mniši, poučení a navedení Vznešeným Kakusandhou, zasloužilým a dokonale probuzeným, odešli do lesa, ke kořeni stromu nebo do prázdného příbytku a nazírali nečistoty těla, vnímali odpudivost tělesné výživy, vnímali nezaujatost (nelibost) vůči celému světu, nazírali nestálost všech formací.

Tehdy, Zlý, se Vznešený Kakusandha, zasloužilý a dokonale probuzený, s rozedněním oblékl, vzal svou almužní mísu a svrchní roucho a spolu se ctihodným Vidhurou, který ho doprovázel, odešel do vesnice pro almužnu. Tehdy, Zlý, se Mára Dúsí zmocnil nějakého mladého chlapce, vzal ostrý kámen a udeřil s ním ctihodného Vidhuru do hlavy až mu ji rozbil. Ctihodný Vidhura pak s rozbitou hlavou, z níž vytékala krev, následoval krok za krokem Vznešeného Kakusandhu, zasloužilého a dokonale probuzeného. Vznešený Kakusandha se pak rozhlédl mocným pohledem (spatřil ho a poznamenal): „Tento Mára Dúsí vskutku nezná meze (hranice)“ A pod vlivem toho pohledu, Zlý, Mára Dúsí zmizel pryč z toho místa a znovu vyvstal ve Velkém pekle.

Takové jsou, Zlý, tři pojmenování Velkého pekla: Je to peklo šesti oblastí smyslového doteku, je to peklo nabodnutí na kůl, je to individuálně (na vlastní kůži) zakoušené peklo. A tam, Zlý, ke mně přistoupili strážci pekla a takto mně oslovili: „Pokaždé, pane, když kůl (kopí) probodne tvé srdce, budeš vědět: ‚Právě to je tisíc let, co jsem trýzněn v pekle.‘“ Po mnoho let, Zlý, po mnoho století, po mnoho tisíciletí jsem byl trýzněn v tomto Velkém pekle. Deset tisíc let jsem do krajností tohoto Velkého pekla zakoušel pocity jevící se jako trýzeň. Mé tělo mělo tvar lidského těla, moje hlava měla tvar rybí hlavy.

jaké Je peklo, kde byl trýzněn Dúsí,
když napadl žáka Vidhuru a bráhmana Kakusandhu?
Jako sto železných kopí, každé samostatně zakoušené,
takové je peklo, kde byl trýzněn Dúsí,
když napadl žáka Vidhuru a bráhmana Kakusandhu.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Madždžhe sarassa titthanti vimáná kappatthájino
Uprostřed oceánu stojí paláce přetrvávající věky,
v nádherných barvách safírů, oslnivě zářící,
kde tančí víly duhových barev.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Mnich, který podnícen Probuzeným, před zraky shromáždění,
rozechvěl palcem své nohy Palác Migárovy matky.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Kdo palcem své nohy rozechvěl (nebeský) Palác vítězství,
když svojí magickou silou podnítil božstva.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Kdo v (nebeském) Paláci vítězství položil Sakkovi otázku:
‚Zdali, králi bohů, znáš osvobození skrze odstranění toužení?‘
Načež Sakka správně odpověděl na položenou otázku.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Kdo v (nebeské) žářivé hale Sudhamma položil Brahmovi otázku:
‚Máš, Příteli, stále ten (nesprávný) názor, který jsi měl dříve
nebo již vidíš záři Brahmova světa jako překonatelnou (dočasnou)?‘
Nacož Brahma postupně správně odpověděl:
‚Nemám již, pane, ten (nesprávný) názor, který jsem měl dříve,
vidím již záři Brahmova světa jako překonatelnou,
napřímil jsem to, co bylo pokřivené—že jsem stálý a věčný.‘
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Kdo dosáhl vrcholku velké hory Méru, skrze osvobození,
kdo navštívil Pubbavidéhu a všechny oblasti, kde žijí lidé.
To přímo poznal mnich, který je žákem Probuzeného.
Napadením takového mnicha, Temný, dojdeš strasti.
Oheň nemá úmysl: ‚Spálím pošetilce.‘
Je to pošetilec, který napadením planoucího ohně spálí sám sebe.
A stejné je to s tebou, Máro, napadením Tathágaty
spálíš pouze sám sebe, jako pošetilec dotýkající se ohně.
Napadení Tathágaty, Máro, přináší neprospěch.
Myslíš si snad, Zlý: ‚Mé zlo nedozraje.‘?
Tímto konáním hromadíš dlouhotrvající zlo, Ukončiteli.
Straň se Probuzeného, Máro, nehraj si s mnichy.¨
Tak pokáral Máru tento mnich v háji Bhesakalá,
načež ten sklíčený duch v tu chvíli na místě zmizel.