Saṁyutta Nikāya

12.2. Rozbor

V Sávatthí...

„Vyložím vám, mniši, a rozeberu závislé vznikání. Poslouchejte, dávejte dobrý pozor a já budu hovořit.“ „Ano, pane,“ odpověděli mniši.

Vznešený pravil: „Co je to, mniši, závislé vznikání?

S nevědomostí jako svou podmínkou jsou tu formace.

S formacemi jako svou podmínkou, vědomí.

S vědomím jako svou podmínkou, jméno-a-hmota.

Se jménem-a-hmotou jako svou podmínkou, šest základen.

S šesti základnami jako svou podmínkou, dotek.

S dotekem jako svou podmínkou, pociťování.

S pociťováním jako svou podmínkou, toužení.

S toužením jako svou podmínkou, uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Co je to, mniši, stárnutí a smrt?

To, co je stárnutí, stáří, chatrnost, šedivění, vrásčitost, ubývání životní síly a oslabení smyslových schopností u bytostí, patřících do různých řádů bytostí: tomu se říká stárnutí.

To, co je odchod a mizení bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich rozklad, ztráta a úmrtí, vyčerpání času, rozpad osobnostních skupin, odložení těla: tomu se říká smrt. A tak toto stárnutí a smrt se (společně) nazývají stárnutí a smrt.

Co je to, mniši, zrození?

To, co je zrození bytostí, patřících do různých řádů bytostí, jejich narození, početí a vyvstání, objevení se osobnostních skupin, nabytí (smyslových) základen: tomu se, mniši, říká zrození.

Co je to, mniši, bytí?

Jsou tyto tři (druhy) bytí: smyslné bytí (kámabhavo), hmotné bytí (rúpabhavo), nehmotné bytí (arúpabhavo). Tomu se, mniši, říká bytí.

Co je to, mniši uchopování?

Jsou tyto čtyři (druhy) uchopování: uchopování smyslnosti, uchopování názorů, uchopování pravidel a praktik (obřadů), uchopování víry v Já. Tomu se, mniši, říká uchopování.

Co je to, mniši, toužení?

Je těchto šest druhů toužení: toužení po tvarech, toužení po zvucích, toužení po vůních, toužení po chutích, toužení po dotycích, toužení po představách. Tomu se, mniši, říká toužení.

Co je to, mniši, pociťování?

Je těchto šest druhů pociťování: pocit zrozený ze zrakového doteku, pocit zrozený ze sluchového doteku, pocit zrozený z čichového doteku, pocit zrozený z chuťového doteku, pocit zrozený z tělesného doteku, pocit zrozený z mentálního doteku. Tomu se, mniši, říká pociťování.

Co je to, mniši, dotek?

Je těchto šest druhů doteku: zrakový dotek, sluchový dotek, čichový dotek, chuťový dotek, tělesný dotek, mentální dotek. Tomu se, mniši, říká dotek.

Co je to, mniši, šest základen?

Základna oka, základna ucha, základna nosu, základna jazyka, základny těla, základna mysli. Tomu se, mniši, říká šest základen.

Co je to, mniši, jméno-a-hmota?

Pociťování, vnímání, záměr (čétaná), dotek, pozornost (manasikáro): tomu se říká jméno.

Čtyři velké prvky (mahábhútá) a hmota odvozená ze čtyř velkých prvků: tomu se říká hmota.

A tak toto jméno a tato hmota se (společně) nazývají jméno-a-hmota.

Co je to, mniši, vědomí?

Je těchto šest druhů vědomí: zrakové vědomí, sluchové vědomí, čichové vědomí, chuťové vědomí, tělesné vědomí, mentální vědomí. Tomu se, mniši, říká vědomí.

Co jsou to, mniši, formace?

Jsou tyto tři formace: formace těla (kájasankháro), formace řeči (váčísankháro), formace mysli (čittasankháro). Těmto se, mniši, říká formace.

Co je to, mniši, nevědomost?

To, co je neznalost strasti, neznalost vzniku strasti, neznalost ustání strasti, neznalost cesty vedoucí k ustání strasti: tomu se, mniši, říká nevědomost.

A tak, mniši, s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.“