V Sávatthí...

„Tathágata, mniši, obdařen deseti silami a čtyřmi sebejistotami zastává místo vůdce stáda, nechává zaznít svůj lví řev před zástupy a roztáčí dokonalé kolo:

‚Taková je hmota, takový je její vznik, takový je její zánik.

Takové je pociťování, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.

Takové je vnímání, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.

Takové jsou formace, takový je jejich vznik, takový je jejich zánik.

Takové je vědomí, takový je jeho vznik, takový je jeho zánik.‘

A tak: je-li toto, je i ono, s vyvstáním tohoto vyvstává ono, není-li toto, není ani ono, s ustáním tohoto ustává ono.

Totiž: s nevědomostí jako svou podmíkou jsou tu formace... vědomí... Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Ale s úplným vymizením a ustáním nevědomosti ustávají formace... vědomí... Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Takto, mniši, je mnou Dhamma dobře vyložená (svákkháto), předestřená (uttáno), odkrytá (vivato), vysvětlená (pakásito) a odhalená (čhinnapilotiko).

Když, mniši, byla mnou Dhamma takto dobře vyložena, předestřena, odkryta, vysvětlena a odhalena, měl by syn z dobré rodiny (kulaputta), jenž s důvěrou odešel (do bezdomoví) (saddhápabbadžiténa), vyvinout energii (vírijam árabhitum):

‚Nechť nezůstane nic než kůže, šlachy a kosti, nechť maso a krev vyschnou v těle, dokud však nedosáhnu toho, čeho může být dosaženo mužnou silou, mužnou energií, mužnou odhodlaností, moje energie nepoleví.‘

Strastně, mniši, žije lenoch (kusíto), zapletený do zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, o které tím přichází.

Kdo je však energický (áraddhavírijo), mniši, ten žije šťastně, oproštěn od zlých a nedobrých věcí. Velké je dobro, které tím získává.

„Nelze, mniši, tím, co je nízké (hínéna), dosáhnout nejvyššího (aggassa patti).

Jen tím, co je nejvyšší (aggéna), lze dosáhnout nejvyššího.

Jako lahodný nápoj, mniši, je tento svatý život—Mistr stanul před vámi. Proto, mniši, vyvíjejte energii pro dosažení nedosaženého, pro docílení nedocíleného, pro uskutečnění neuskutečněného.

Takto náš odchod (do bezdomoví) nebude planý, nýbrž plodný a úspěšný. A ty potřebnosti, kterých užíváme jako oděvu, potravy, příbytku a léků pro případ nemoci, ač prosté, budou pro nás velmi plodné a užitečné.

Tak byste se, mniši, měli cvičit:

‚S ohledem na vlastní dobro je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro druhých je třeba neúnavně usilovat. S ohledem na dobro obou je třeba neúnavně usilovat (appamádéna sampádétun,ti).‘“