Saṁyutta Nikāya

12.50. Ušlechtilý žák 2.

V Sávatthí...

„Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ‚Za přítomnosti čeho je tu co? S vyvstáním čeho vyvstává co? Za přítomnosti čeho jsou tu formace? Za přítomnosti čeho je tu vědomí? Za přítomnosti čeho je tu jméno-a-hmota? Za přítomnosti čeho je tu šest základen? Za přítomnosti čeho je tu dotek? Za přítomnosti čeho je tu pociťování? Za přítomnosti čeho je tu toužení? Za přítomnosti čeho je tu uchopování? Za přítomnosti čeho je tu bytí? Za přítomnosti čeho je tu zrození? Za přítomnosti čeho je tu stárnutí a smrt?‘

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:

‚Je-li toto, je i ono,

s vyvstáním tohoto vyvstává ono.

Je-li tu nevědomost, jsou tu formace. Jsou-li tu formace, je tu vědomí. Je-li tu vědomí, je tu jméno-a-hmota. Je-li tu jméno-a-hmota, je tu šest základen. Je-li tu šest základen, je tu dotek. Je-li tu dotek, je tu pociťování. Je-li tu pociťování, je tu toužení. Je-li tu toužení, je tu uchopování. Je-li tu uchopování, je tu bytí. Je-li tu bytí, je tu zrození. Je-li tu zrození, je tu stárnutí a smrt.‘ Ví: ‚Takto vzniká tento svět.‘

Poučený ušlechtilý žák, mniši, se netáže: ‚Za nepřítomnosti čeho tu není co? S ustáním čeho ustává co? Za nepřítomnosti čeho tu nejsou formace? Za nepřítomnosti čeho tu není vědomí? Za nepřítomnosti čeho tu není jméno-a-hmota? Za nepřítomnosti čeho tu není šest základen? Za nepřítomnosti čeho tu není dotek? Za nepřítomnosti čeho tu není pociťování? Za nepřítomnosti čeho tu není toužení? Za nepřítomnosti čeho tu není uchopování? Za nepřítomnosti čeho tu není bytí? Za nepřítomnosti čeho tu není zrození? Za nepřítomnosti čeho tu není stárnutí a smrt?‘

Poučený ušlechtilý žák, mniši, má zde totiž poznání nezávislé na druhých:

‚Není-li toto, není ani ono,

s ustáním tohoto ustává ono.

Není-li tu nevědomost, nejsou tu formace. Nejsou-li tu formace, není tu vědomí. Není-li tu vědomí, není tu jméno-a-hmota. Není-li tu jméno-a-hmota, není tu šest základen. Není-li tu šest základen, není tu dotek. Není-li tu dotek, není tu pociťování. Není-li tu pociťování, není tu toužení. Není-li tu toužení, není tu uchopování. Není-li tu uchopování, není tu bytí. Není-li tu bytí, není tu zrození. Není-li tu zrození, není tu stárnutí a smrt.‘ Ví: ‚Takto ustává tento svět.‘

Když, mniši, ušlechtilý žák takto chápe, v souladu se skutečností, vznik a zánik světa: takový se nazývá ‚ušlechtilý žák obdařený (správným) názorem, obdařený viděním, dospěvší k této dobré Dhammě, vidoucí tuto dobrou Dhammu, obdařený poznáním cvičícího se, vstoupivší do proudu Dhammy, ušlechtilý, vybavený pronikavým porozuměním, stojící přímo u bran bezsmrtnosti.‘“