Saṁyutta Nikāya

12.53. Pouto 1.

V Sávatthí...

„U toho, mniši, kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty (samjo džanijésu dhammésu), vzrůstá toužení.

S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a někdo by jí čas od času dolil olej a posunul knot—s takovouto výživou, mniši, s takovouto potravou by ona lampa hořela dlouhou, předlouhou dobu.

Právě tak, mniši, u toho kdo pozoruje vnady na věcech souvisejících s pouty, vzrůstá toužení.

S toužením jako svou podmínkou je tu uchopování.

S uchopováním jako svou podmínkou, bytí.

S bytím jako svou podmínkou, zrození.

Se zrozením jako svou podmínkou vyvstává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takový je vznik celého tohoto množství strasti.

U toho, mniši, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení.

S ustáním toužení ustává uchopování.

S ustáním uchopování ustává bytí.

S ustáním bytí ustává zrození.

S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takové je ustání celého tohoto množství strasti.

Jako kdyby, mniši, díky oleji a knotu hořela olejová lampa a nikdo by jí čas od času nedolil olej a neposunul knot—takto, mniši, s vyčerpáním své původní potravy a bez dodání další, by ona lampa bez výživy vyhasla.

Právě tak, mniši, u toho, kdo pozoruje vady na věcech souvisejících s pouty, ustává toužení.

S ustáním toužení ustává uchopování.

S ustáním uchopování ustává bytí.

S ustáním bytí ustává zrození.

S ustáním zrození ustává stárnutí a smrt, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství.

Takové je ustání celého tohoto množství strasti.“