Saṁyutta Nikāya

35.28. Áditta-sutta Plameny

Tak jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Gaji, na místě zvaném Gajasísa, spolu s tisícem mnichů (bhikkhú). Tam je Vznešený takto oslovil:

„Mniši, vše je v plamenech (sabbam ádittam). A co vše je v plamenech?

Oko (čakkhu)... ucho (sota)... nos (ghána)... jazyk (dživha)... tělo (kája)... a mysl (mana) je v plamenech...; tvary (rúpá)... zvuky (saddá)... vůně (gandhá)... chutě (rasá)... doteky (photthabbá)... a mentální jevy (dhammá) jsou v plamenech; vědomí oka (čakkhu-viňňána)... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí těla... a vědomí mysli je v plamenech; dotek oka (čakkhu-samphassa)... dotek ucha... dotek nosu... dotek jazyka... dotek těla... a dotek mysli je v plamenech; příjemné pociťování (sukham védajitam)... nepříjemné pociťování (dukkham védajitam)... a ani-příjemné-ani-nepříjemné pociťování (adukkhamasukham védajitam), jež vznikají v závislosti (paččajá) na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli—to vše je v plamenech.

A v jakých plamenech?

To vše je v plamenech ohně vášně (rágaggi), ohně nenávisti (dosaggi) a ohně zaslepenosti (mohaggi). To vše je v plamenech zrození (džáti), stárnutí (džará), smrti (marana), trápení, naříkání, bolesti, žalu a zoufalství (sokaparidévadukkhadomanassupájása), říkám.

Mniši, vnímaje toto, poučený ušlechtilý žák (sutavá arijasávako) se odvrací (nibbindati) od oka... ucha... nosu... jazyka... těla... a mysli...; od tvarů... zvuků... vůní... chutí... doteků... a mentálních jevů...; od vědomí oka... vědomí ucha... vědomí nosu... vědomí jazyka... vědomí těla... a vědomí mysli...; od doteku oka... doteku ucha... doteku nosu... doteku jazyka... doteku těla... a doteku mysli...; od příjemného pociťování... nepříjemného pociťování... a ani-příjemného-ani-nepříjemného pociťování, jež vznikají v závislosti na doteku oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli. Když se odvrátí, ztratí vášeň (viradždžati). Když ztratí vášeň, tak se osvobodí (vimuččati). Když je osvobozen, je v něm poznání osvobození a ví: ‚Ukončeno je zrozování (khíná džáti), dokonán je čistý život (vusitam brahmačarijam), úkol je splněn (katam karaníjam), po tomto zde již není nic dalšího (náparam itthattájá,ti).“ Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného. A vskutku, během výkladu této řeči se mysli všech tisíci mnichů neulpíváním (anupádája) osvobodily od zákalů (ásavéhi vimuččimsúti).