Khuddaka Nikāya

Proslovy

3.10. Pozorování světa

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Uruvéle, na břehu řeky Néraňdžary u kořene stromu Bódhi, nedlouho po svém probuzení. Tehdy Vznešený usedl na sedm dní do jedné polohy a zakoušel blaho osvobození. Pak, po těchto sedmi dnech, Vznešený vystoupil ze stavu soustředění a rozhlédl se po světě okem Probuzeného. Jak se rozhlížel po světě okem Probuzeného, Vznešený viděl bytosti trýzněné různými muky a sžírané různými horečnatými žádostmi zrozenými z vášně, nenávisti a zaslepenosti.

Poté Vznešený, jsa si vědom významu oné chvíle, pronesl tento výrok:

Tento trýzněný svět je ve vleku doteků
a nazývá chorobu svým Já.
Jakkoli se o tom domýšlejí,
je tomu vždy jinak.
Svět, jenž se vždy stává něčím jiným,
lpí na bytí a je ve vleku bytí,
přesto se však těší z bytí.
Ale z čeho se těší, to přináší strach,
a čeho se bojí, to je strast.
Tento svatý život je však veden
za účelem úplného opuštění bytí.

Ti asketi a bráhmani, kteří prohlašovali, že vysvobození z bytí je možné skrze [nějaký zvláštní druh] bytí – nikdo z nich, pravím, se nevysvobodil z bytí. Ti asketi a bráhmani, kteří prohlašovali, že únik z bytí je možný skrze nebytí – nikdo z nich, pravím, neunikl z bytí. Tato strast vzniká v závislosti na přivlastňování. S vyhlazením veškerého uchopování nevzniká žádná strast.

Pohleď na lidi v tomto světě, přemožené nevědomostí,
jak vstoupili v bytí, radují se z bytí
a nejsou [z něho] osvobozeni.
Ať jsou jakékoli stavy bytí, kdekoli,
všechny tyto stavy jsou nestálé, strastné a pomíjivé.
Kdo toto vidí s dokonalým porozuměním
tak, jak to skutečně je,
opustí toužení po bytí, ale netěší se z nebytí.
Vyhasnutí je vyhlazení veškerého toužení,
úplné vymizení a ustání.
Takto vyhaslého mnicha, jenž nic neuchopuje,
nečeká žádné další bytí.
Mára je poražen, bitva je vyhrána:
ten, kdo je „takový“,
překonal všechny stavy bytí.